Tak vidíš, vidíš, takoví jsme, a taková to byla krásná píseň

Mám na kabátě

už jenom jeden knoflík.

A nejsem půvabná.

A trochu skřehotám

a muž mi hrabe do příčesků

prý aby hříva

byla vzpurná

prý abych zařehtala.

Přesto mě objímá.

Jsem děvka, on je pasák.

Poslední Burgundské

si k ránu vypijeme

už jen my dva.

Už žádný přícmrndák.

V pět hodin ráno budu čistá.

Z kabátů se nám práší.

Netluč mě po rameni

když říkáš, tak co stará,

lehneš si zase ke mně?

Těch deset minut lásky

tak těsně před svítáním

těch deset minut něhy

hloupého kolíbání

a búvaj že mi búvaj

jsem opravdu a vážně

můj milý, milovaný

těch deset minut vlhkosti

jsem možná pravdivě

už opravdu jen tvá.