rakvění

     Ke stropu stoupaly dva proužky dýmu, jeden z mé cigarety, kterou jsem si zatloukal hřeby do rakve a druhý z voné tyčinky, kterou jsem kvůli svému spolubydlícímu maskoval ten cigaretový čmoud.

     Nebyl to jediný dým v okolí. Venku v otevřeném okně čmoudí škodovka své šedivé obláčky do nebe. V protější budově čmoudila dívka z otevřeného okna. Slunečný den plný kouře. V tramvajích se vozily modelky a já si vzpomínal na to, jak jsem před čtyrmi týdny začal kouřit. Kouř už mi nepřijde tak hrozný, už chápu kuřáky. Pomalu a pokouřmu se všechny ty lmka, malborky a petry dostávaly do mého života.

     Nevím jestly to byly veverky, nebo modelky, jenž mě dostaly do stavu rakvění života. Ale je to zajímavý pocit. Nasaju horký kouř a ten se žene plicemi a ničí mé malé sklípečky na kyslík a já se dostávám do stavu, kdy se zas netřesu a jsem relativně živý, navzdory té rakvi, co mi roste za zády. Just one perfect day...