MOST

…říkám,že ještě teď jsem z toho v šoku…,který si nedokážu dost dobře vysvětlit…

Nedokážu pochopit,co se v té maličké chvíli dokázalo změnit…Možná dokážu popsat,co následovalo potom…ale ten přechod…ta trapně krátká chvíle mi neustále uniká……..

Skoro už si ani nevybavím,,,proč to vůbec vzniklo….Už od začátku to vypadalo,že každou chvíli propukne liják(taky jsem ho očekávala),ale nepřicházel.

“Co musíme stihnout předtím,než umřeme“…-zase ten můj podařený nápad...

Podařený nápad,který bych dala nejspíš do úvozovek,,protože ho za podařený nevím,jestli můžu vydávat...

Banality se začli střádat jedna za druhou..vypůjčená tužka jezdila prakticky ustavičně po papíře,který ještě před rokem sloužil k napsání vlastní hitparády"in a out"dvou holek..kamarádek...a kdoví co ještě..Nápady,chutě,sny,touhy,chtíče se střádali...

Já i ona,,,jsme nepovažovali nic z toho za něco maximálně důležitého..slova,slova…pořád jenom slova,a cesta domů..

A chvíle,kdy to chtěla udělat…první věc našeho seznamu:“What we have to do before we die.“Teď když se na to podívám s takovým šedesáti minutovým odstupem…už mi to nepřipadá,jako by ta věc neměla žádnou váhu…

Už mi to připadá,jako by ta věc měla určitou váhu…

Nepochybuji už o tom,že by nezměnila náš život….

Ona-jakoby vytušila,že by ten seznam vlastně neznamenal nic,kdyby některá z nás neudělala první krok…

Další šoking….“vážně to chceš udělat teď?“.----otáčím se,,,a radši si i přeju,aby to nechala na jindy..Ona ale ne.

Nedá si říct,,,pak jenom vnímám,že jdu pod ní….a i když obě zdárně dospějeme druhého konce….tak----?přechod,změna,trapná chvilka,kterou jsem nestihla ani zaregistrovat…

Kdy se to všechno stihlo změnit???…jdeme,,,,jdeme domů…a snad nám ani nepřipadá,že bychom šli….rozhlížím se kolem sebe,,,nic mi nepřipadá,že bych znala….mám chuť být velice upřímná….

Velice,ale opravdu velice…upřímná….

Jdeme po chodníku a já snad ani nemám pocit,že bych měla jít domů…už je mi jedno-co?má existence?...

Co to vlastně znamená ta e-x-i-s-t-e-n-c-e?

Pouhé písmena oddělená mezerou….

...začíná mě děsit..(existence i ona)

Pocit,že ona přešla na ten druhý konec,,zatímco já zůstala pořád na začátku,se mezi námi udržuje,i když to obě maskujeme jinými slovy…obě to cítíme…a obě to pojmenováváme…(a obě si jen něco nalháváme)...

“Tak se prostě rozejdeme“…..“Tak jo,tak čau…“