Tak proč?

"Tak jo?" ozvalo se v hloučku na její adresu. "A proč by jo? Ale hele necháme toho." hbitě odvětila. "Dobře" myslela si Monika "mám sice skvělou partu, nejlepší kamarádku a bezvadnýho kluka, ale poslední dobou to nějak neklape." Odvrátila se od nich a se slovy, že už musí jít, pomalu odcházela. "Počkej" doběhla ji Alena "Co blbneš? To chceš všechno zvorat? Michal se na tebe vykašle, nejanči a vrať se k nám!" Monika jen zavrtěla hlavou:"Hele nech mě, já fakt už musim." Vytrhla se jí a rychle odkráčela. Místo domu zamířila do nějaký ulice. Byla už tma, ale jí se to akorát hodilo. Nakopla vztekle prázdnou plechovku, která se ledabyle válela na chodníku. Nechápala je. Nejdřív marjánka, jo tu už si sice vzala. Ale teď čichat? "Sakra běžte někam!" vykřikla a pomalu klesla na kraj chodníku. Jen tiše stírala slzy, které jí tekly po tváři a byla plná vzteku. Nevěděla, jestli na Honzu s Lukášem, kteří s tím začali nebo jestli na Alenu, která dělá všechno tak bez obtíží, nebo jestli na Michala, který se před nima chová úplně nemožně. Kruci, nevěděla co s rukama, a tak vyndala cigarety. Místo, aby si jednu zapálila, začala jí v ruce drtit. Vzteklá zahodila celou krabičku se zbytkem a vstala. Potřebovala by studenou sprchu a ne procházku noční Prahou. Doběhla k bytu. Už mezi dveřma chytla od otce facku. Zamkla se v pokoji a svalila se na postel. Konečně se mohla vybrečet. V křeči se schoulila do peřiny a usnula. Ve tři hodiny ráno jí zbudil budík. Hodila po něm polštář, ale už neusnula. Zvedla telefon a vytočila Michalovo číslo. Telefon vyzváněl přes půl hodiny - zavěsila. Nebyl doma. Proč? Je někde s partou. Nechápala. Vždy od něj poslouchala, že na prvním místě je ona a přitom se jí ani nezastal, když si nechtěla vzít s nima. Už v půl sedné seděla ve škole. Čekala na Alenu. Slíbila, že jí vysvětlí matiku. Bylo sedm a ona nikde. Kruci, má před maturou a ona určitě spí. Máme tolik práce a už jen dva měsíce. Nejradši by jí v tu chvíli zabila. Nikdo z její party nepřišel do třídy. Nevěděla ani co s nima je. Když šla ze školy, stavila se u Michala. Otevřel jí v županu:"Tak co, už ses odvážila jít do toho s náma?" "Ale Michale..." stačila jen říct. Odvětil jí slovy, když nechceš a zabouchl dveře. "Blbec" ulevila si. Copak jsou všichni úplně pitomý? Za dva měsíce je maturita a oni si právě kazí celej život. Večer čekala na telefon od Aleny. Když zazvonil byla plna odhodlání jí seřvat, ale po zvednutí sluchátka, klesla těžce na židli. "Aleno" vzlykala "vrať se, prosím!!!" Byla to slova plná zoufalství. Dostala hysterický záchvat. Vzala bundu a jako smyslů zbavená spěchala k Michalovi. Rozrazila dveře:"Oh bože, jak se mi hnusíte, kvůli vám, je to kvůli vám!" Sedla si a začala brečet. "Moniko, Moniko" Co je?, ptali se všichni. Ne, všichni ne, Alena tu nebyla! "Předávkovala se, chápete? Předávkovala!" křičela jako smyslů zbavená. Všichni byli v tranzu: "Kdo se předávkoval? Co blbneš?" Vzlykala a volala Alenu. Michal jí trochu uklidnil a odvedl domů. Nechtěla, aby na ní šahal. "Dej ty ruce pryč ty feťáku!" ječela. Druhý den zůstala taky doma. Michal přišel za ní. Slíbil jí, že už se ničeho ani nedotkne, že zůstane čistej. Věřila mu, milovala ho. Měsíc uběhl a ona zas našla toho kluka, kterého dřív milovala. Poprvé se s ním vyspala. Byla šťastná. Byly spolu celé hodiny, plánovaly si svůj budoucí život. V pátek odpoledne k němu zase šla. otevřel jí úplně sjetej. "Pojď kočko!" vyzval jí. Nenechala se:" Ne, znovu už ne - bránila se - proč znovu Michale, proč?" Překvapil jí:"Tak si běž ty káčo, stejně už si dala" a zabouchl dveře. Nechápala. Mozek jí vypnul, nervy selhaly a nohy zradily. Klesla k zemi. "Kde to jsem?"probrala se. Byla v nemocnici. Bílé postele, bílé zdi, bílé peřiny a bílí lidé. Chtěla pryč. "Co je? Mně nic není!" volala. Neposlouchali jí. Druhý den přišel brzo. Na vizitě jí doktor oznámil, že bude mít děťátko. "Děťátko?" vzdychla. "Ale budeme Vám ho muset vzít!" rychle odpověděl. "Proč?" - nechápala. Ihned se to dozvěděla jednou jedinou větou, která zkazí celý život. "Máte A.I.D.S." Znovu omdlela. Když se probrala věděla jen jedno. Na začátku měla skvělou kamarádku, kluka, partu a bezvadnej život a během několika minut si zničila úplně všechno. Nedávala to nikomu za vinu, ale věděla, že teď nemá nic. Má jen hodiny, které jí odpočítávají minuty do konce.

---