Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePanenky
24. 05. 2004
2
0
2826
Autor
ille
Nehybné, nabité hračky. Většinou jich několik roztomilých i hrubých stojí v poli. Sáhneš na jednu z nich... ne, stačí se jenom dotknout tenké součástky stočené do pružiny a tělem ti projdou vlny mravečení, který vháněj slzy do očí a zvyšujou touhu po něčí blízkosti.
Vyrazili jsme v sobotu před šestou. Byli jsme dva. Na místě Filip rozbalil bezpečnostní mapu soustavy jejich kovových trubiček. Rozvážně jsme začali šplhat nahoru. Naše milá měla tři patra a výstup trval dvě hodiny. Sedli jsme si a brnělo nás všude. Mřížkou prověšených kabelů, které panenky propojují, jsme se dívali na hlínu a písek pod námi.
myslím že to není torzo ale výsek z nějaký větší části, která zůstává pod povrchem a provokuje a rozjíždí fantazii...
myslím že ille napsala akorát kousky a stačí si to trochu pozorněji přečíst, aby mi z toho vylezlo daleko víc... alespoň u mě to tak funguje... takvýhle způsob psaní mám rád... pod proudem
jen tak pro připomenutí...StvN se takto brání u jednoho svého díla.... ani jsem nemusel chodit daleko, neřekl bych to lépe:
Jestli to nebylo tím, že ses na to díval jinak, než by bylo třeba, jestli to nebude tím, žes to zcela nepochopil, ale z toho si nic nedělej, od nikoho na písmáku se nečeká, že se nad textem zamyslí.
panečku: ) tohle jsem nějak chtěl napsat k vašim strohým kritikám...
ťakhle to ke mně přišlo, klidně toho může bejt málo, nebudu si vymějšlet neupřímný další věty, když záznam končí koukáním do hlíny, to čim povídka pokračuje je tak intimní, že neunesu o tom psát, aspoň ne v tenhle čas
zdravim
Na první pohled slibuješ dobré čtení, ale nebudu asi sám, kdo ti řekně, že tohle je málo.