Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ukradená vůně

06. 09. 2000

2252

Autor

Corwin

Říkal jsem si,"Co je to kousek vůně z jedněch vlasů ?"

Tak jsem si jí kousek odnesl. Schovanou v uzavřených dlaních donesl ji domů a tam, v tichu pokoje, ji vypustil. Jen otevřel jsem dlaně, spustila na mě bandurskou.

"Co si to vůbec o sobě myslíš", křičela a já se začal červenat.

"Já nemyslel to zle," špitl jsem pod tíhou důkazů, "chtěl jsem tě jenom chvíli držet v dlani."

Jedno to však bylo, ona stále vedla svou.

"Leknutím jsem spadla," vyčítavě řekla, "copak se to dělá budit mě tak pozdě k půlnoci."

Pokrčil jsem rameny, ale šlo to hodně ztuha, tížila je vina jak dva mlýnské kameny. To nebyl však konec, jak byste si mohli myslet, poslouchejte co mě povídá.

"To bude můj konec. Já to nepřežiju. Kde teď složím svoji ustaranou hlavu? No?! Teď mluv, proč nic neříkáš!"

Nadechl jsem se a chtěl říci aspoň jednu větu, však nedostal se ani ke slovu.

"Mlč! Stejně by to byla zase hloupost. Pro dnešek si půjčím tvoje dlaně a zítra, zítra uvidí se."

Poslušně jsem ji ustlal na své dlani a lehce pohladil ji před spaním.

Chvíli to trvalo, ale pak spokojeně usla.

Ruku v ruce, v bezpečí.

Konečně ticho, oddech jsem si a chtěl zavřít oči.

Jenže ouha! Smůla se mi lepí na paty. Ten povzdech, ten tu neměl být!

To bude zase litanií, až probudí se rozfoukaná v pokoji.