Písmák Píseň smrti
Malá dívenka stojí na skále nad údolím a na své ručně dělané píšťalce popěvuje jemnou melodii. Nebe se zatahuje, pomalu začíná pršet. Ale ona dál hraje. Tiše, ale bez přestávek.
Dračí paní (5)
Mer‘t mi řekl, že zkouška probíhá v labyrintu, který je pod horou. Ani jsem ho vlastně neposlouchala, nepřišlo mi to důležité a ani zajímavé. Asi jsem si nevybrala dobrou chvíli pro svůj nezájem, ale upadla jsem do jakési apatie.
Boska a oblečená jen do tuniky jsem vešla do labyrintu.
Dračí paní (4)
Pozdě odpoledne mě Lys‘a zavedla k nejstaršímu zlatému drakovi, ten mi naháněl ještě větší strach než Kar‘. Mertheren, neboli Mer‘t, jak pro mě draci zkracovali svoje nevyslovitelná jména, seděl v menší, ale o to bohatěji zdobené jeskyni. Třásla se mi kolena, když na mě pohlédl. Ovládla jsem se a usmála.
Dračí paní (3)
Příštích pár dnů probíhalo v klidu, Man‘t se dlouho neobjevil a já cítila, že má špatné svědomí (pokud to tak u draků můžu nazvat). Čekala mě zkouška dospělosti a tak Kar‘ u mě trávil skoro všechen čas. Nerozuměla jsem na, co mi ta zkouška bude, ale neprotestovala jsem. Obzvlášť tvrdě mě cvičil v boji s mečem.
Dračí paní (2)
Lan‘a mě neochotně pustila, jistě by více protestovala, kdyby dnes neměla přiletět Gal‘a. Rychle jsem se oblékla do kožených kalhot a modré haleny, které jsem měla po matce, vzala jsem si svůj luk a běžela na plošinu, kde už na mě čekal Man‘t. „Vezmi si to sedlo, co ti přivezl Kar‘. “
„Vždyť je to zbytečné, Man‘te.
Dračí paní (1)
1)
V mysli se mi ozval tichý hlásek: „Vstávej,An‘el.
Otevřela jsem oči, ale rychle je zase zavřela, když mě oslnilo slunce.
„Jde za tebou Kar‘. “