Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSedmimílové boty
Autor
Karloff
Sedmimílové boty
Probudil se do nového dne. Je neděle a venku zamračeno. Co bude dneska dělat? Leží na posteli a sní s otevřenýma očima. Přemýšlí o vzdálených krajích. Že tam žijí lidé jinak, jsou šťastní. Oči jim svítí vzrušením. Jsou silní jako zvířata a moudří jako dědové svých dědů. Nemají stovky tváří a masek připravených ve virtuálních skladištích po pravé i levé ruce, aby je strčili mezi sebe a každou situaci, mezi sebe a každou společnost nebo člověka.
Zazvoní
zvonek. Doběhne k oknu a přes dvě skla vidí před barákem postávat uniformovaného člověka. Drží v ruce balíček. Pošťák?, podiví se. V neděli? Otevře okno a zavolá na něj: “Dobrý den, mohu vám nějak pomoct?”Muž odpovídá: “Mám tu balík pro pana Molnára, jste to vy?”
Překvapeně se slyší odpov
ídat: “Ano!”Když přebírá balík a podepisuje se cizím jménem, hlavou mu probleskne sousedova postava a zarostlá tvář, kterou čas od času potkává na schodech baráku.
Zabouchne dveře a jde do kuchyně. Položí balík na stůl, sedne si a kouká na něj. Vzpomene si na Exuperyho slova: A jedna komnata v hradu je prázdná už jen proto, aby bylo jasné, že existuje tajemství. Tak nějak to snad bylo. A s tim balíkem je to jako s tou komnatou. Třeba je v něm hloupost a třeba drahá nebo užitečná věc, ale tím, že to nevím
a vstup je mi tam zapovězen, je tu se mnou přítomné tajemství. Proto si uvědomí: Myslim, že tahle chvíle je asi hřebem dnešního dne.Má jasno. Stojí to za to. Nebýt rozumný. S prožitkem začne rozbalovat cizí balík a myslí si: Když tak pak sousedovi něco namluvím. Něco? To je fuk. A pak si pro sebe roztomilým hlasem zašeptá: “Já chci taky dostávat balíky!”, a lomí přitom pateticky rukama.
Tajemný balík před ním stojí rozevřený a on nechápavě pozoruje pár kožených zjevně použitých bot, které mají vpředu legrační špičky. Jsou zrovna tak špičaté jako ty dámské lodičky, které už se zase nosí. Proč někdo posílá takové ošuntělé boty?
Vezme obě boty mezi dva prsty a zvedne je z krabice. Všimne si, že pod nimi leží lístek, na kterém je strojem něco napsáno. Čte:
Sedmimílové boty. Rok výroby 1100. Příteli, nasytíš-li se tohoto daru, pošli ho prosím dále!!
Děkuji, adept M.
Jako kdyby mu někdo ze dna žaludku vytrhnul pruh koberce, zvedne se v něm vysoká vlna vzrušení a srdce s ním několikrát prudce zalomcuje.
Podívá se na stůl, kde leží ty boty. Pak zapochybuje: Někdo si ze mě dělá srandu nebo co?
Přejede prsty po kůži bot a pokouší se nějak vyznat ve svých pocitech. Kouzelné a obyčejné předměty vypadají naprosto stejně, napadne ho. Je ale možné, aby v těch botách sídlily nadpřirozené síly? Kdysi o těchto věcech přemýšlel. Chvíli vzpomíná.
Jeho závěrem v tomto proudu úvah přeci bylo, vybaví si, že kouzelné věci existují pouze ve světě fantazie! Než se s nějakou setkáš!, našeptává mu však přítomná chvíle.
Někdo si z něj s těmi botami prostě dělá legraci! Jinak to nemůže být! A on je ten blb, který si s tím láme hlavu. Pak se ale zalekne, že by se opět mohl zamotat v jazyce, jak už se mu stalo tolikrát, a proto se, jak to má nacvičený, vrhne rychle k zemi, a tam na provětrání hlavy, udělá rychle třicet kliků.
Zvedne se rudý a udýchaný, ale zase jako muž činu. Neváhá už proto ani vteřinu. Nasazuje si ty boty. Jsou mu docela dobře. Zaváže si kožené kaničky a udělá v předsíni na perském koberci krok. Podlaha se pod ním zavlní. Jako by ho “Něco” nutilo k tanci. Cítí v nohách zvláštní tlak. Strašnou energii!
Tak to přece nejsou obyčejné boty!, vydechne a čelo se mu orosí jako po čínské polívce. Cítí, že se ty boty musí hodně ovládat, aby vydržely na místě.
Kdyby ty boty reagovaly na můj pohyb, pomyslí si, už jsem tu mohl bejt rozmáznutej o stěnu! To by ale musely vědět, co si myslím! Stop těmhle myšlenkám! Jsou tu ty boty snad proto, abys je rozebral? Vytáhnul z nich kaničky? Odlepil podrážky? Rozřezal švy? Ne!
Oukej!, odhodlá se konečně k činu. Dobře! Přijímám tuhle výzvu! Teď už jen to nejnutnější na sebe.
Opláchnul si obličej, aby se trochu uklidnil. Bosý, s botama v ruce, a pochechtávaje se, vyběhl rychle před dům. Lehce našlapuje pokračoval do parku a schoval se tam mezi keře. Se vzrušením podobným první porevoluční návštěvě Německa, s tim lahodnym tlakem na solaru, nazuje si boty na nohy. Co bude teď? Jak to funguje?
Udělal krok a s vytřeštěnýma očima zjistil, že jen několik desítek metrů od něj s ohromnym rachotem přistává letadlo. Zorientoval se hned. Tohle je Ruzyně! Jsem na Ruzyni! Rychle odsud zmizet, než si mě někdo všimne! Rozeběhnul se.
V další okamžik se vynořuje ve smrkovém lese. Odkudsi rachotí sbíječka. Raději si hned sundal boty a bos pak po píchavém jehličí vykročil směrem k civilizaci. S nenávistí k ostružiníkům vepsanou do tváře pozoruje z okraje lesa automobilovou frontu. Dole na silnici se staví. Auta stojí na semaforech a střídavě z jedné strany a
potom z druhé vjíždějí do jednoho průjezdného pruhu. Za korytem řeky stojí několik domů a jemu dochází: Tohle nejsou Čechy! Podle značek aut poznává, že tohle je Německo. Bosý sestupuje po stráni plné ostrých kamínků k silnici. Ujde asi pět set metrů podél silnice v tu stranu, která se mu zdá více obydlená. Na ceduli čte jméno vesnice: “Bergglesshubel”.Domů se vyřízenej dostal večer dalšího dne. Ve vaně plné pěny ze sebe smývá všechnu špínu, zpívá radostí, pěstma mlátí do modrozelené vody. Ty boty mu zvedly sebevědomí. Vzpomíná, jak ta blondýna včera, v tý vesnici, jejíž jméno neumí vyslovit, ňákej Berg… Berglshuben, šla okolo a smála se mu, že nemá boty. Ne že by uměl německy, ale došlo mu to. Řekl jí: “Achtung děvčeee!” Nazul si boty, vzal jí do náruče
a za chvíli už vyjevená blondýna křičela zděšením na racky u Baltickýho moře. Za dalších dvacet minut už jí ale líbal rty.Taková je moc těhle bot. Oddechuje vzrušením a vrcholky zpěněných ledovců na hladině jeho koupele se otřásají.
V županu a s ručníkem kolem hlavy, jako by se právě nevrátil promrzlej z šílenýho výletu, rychle si sedá do ušáku a s nedočkavostí dítěte, který nehodlá ani prstíček položit mimo zem Zážitků, už odněkud tahá atlas světa.
Přece jen ale svým tělem spočívá v realitě a proto se o několik hodin později probouzí tamtéž, s atlasem rozevřeným na klíně do srdce suché africké Sahary.
Ha, byl jsem tak strašlivě unavený, že jsem usnul!
Ve sprše už ale zase sní, plánuje a počítá: Když stačil jeden krok k tomu, abych byl v Ruzyni, několik skoků k tomu, abych opustil naší zem, znamená to, že: Ráno si můžu skočit pro čerstvé ovoce přímo do afrického pralesa a za dvacet minut budu zase zpátky!
Ty ženský se ze mě zblázněj! Přivezu jim modrý z nebe! Cokoliv odkudkoliv na týhle planetě! Hmmm, to nejmíň!
Paříž, ha, ha, Paříž!, a zakucká se smíchy. Zajdu si do muzea D´Orsay podívat na obraz od Gogha, nakoupim víno, bagety, avokádo a sýry! Vyběhnu Eifelovku. Nadechnu se vzduchu, který dýchali ty nejúžasnější osobnosti první poloviny minulého století a do oběda jsem zpátky! Ale potom si vzpomene: Taky bych vlastně mohl navštívit Andreas! Přejede si přitom nevědomky prsty po rtech. Je to ta nejkrásnější černoška, kterou kdy pomiloval.
A co Stockholm! Sní a vzpomíná. Na trajektu do Helsinek pod dekou
popijet čaj! Na zádi pozorovat lidi, jak na loďkách z těch nejzelenějších ostrůvků, které kdy viděl, jedou nakupovat. Nebo si zaskočit do Thajska! Stejně by chtěl v nějakym horskym klášteře zůstat dýl a meditovatZasnil se a voda ve vaně je dávno studená. Brrr, to je zima, rychle ven. Koukne se na ruce. Má je rozmočený jako nějaká mrtvola.
Asi o tři týdny později se v pražských novinách objevil tento článek:
Mrtvola Čecha nalezena v Pacifiku
Identifikovat mrtvolu českého státního příslušníka Karla S., kterého předevčírem vyplavily vlny Tichého oceánu na východní pořeží ostrova Tahiti, bylo značně obtížné. Tělo ve slané vodě strávilo několik dnů, proto byl obličej značně nafouklý a zdeformovaný. Totožnost byla určena podle cestovního pasu. Mrtvého mladíka
nalezli domorodí rybáři dne 17. září ráno při jednom ze svých každodenních výjezdů na moře. Lékaři vylučují vraždu. Příčinou úmrtí pravděpodobně utonutí. Nebožtík neměl obuv.