Báseň o prodavačce...

Když jsem ji tenkrát uviděl

                              smála se na mě

                        a zeptala se co si dám

Byl jsem tak ustálen její hebkou krásou

                        že jsem nebyl schopen vydat slovo

                                                a pak jsem to uviděl

                                                      v jejích očích

                                                          stálo tam

            „Jak se to stalo?“

Kdesi zemětřesení zhaslo svíčky

                                                života

                                                      několika lidí

Zde zas matka nestojí o křik syna

                                                facka střídá facku

Jinde úchyl znásilňuje pannu

            „Jak se to stalo? Že je člověk k člověku

                                                   tak tupě povýšený 

                                                a nerozezná lásku a cit?“

Chtěl bych dokázat odpovědět

                                    jenže má ústa

                                                zůstala tichá

Prodavačka něhy se rozplakala

                                    dala mi tím

                                                najevo

                                                            že ví jaký jsem

                                    Taky člověk!

Už nikdy jsem jí neviděl

                                       a čekal

                                                  na ránu