Důvěřivost

Důvěřivost
Důvěřivost je velice nebezpečná a přesto rozšířená. Trpí na ní mnoho lidí a ne všem se to vyplácí(např. já). Tímto textem bych chtěl rozšířit řady nedůvěřivců ve svém okolí. Vyhnou se totiž různému zklámání. Protože je velice neúčelné referovat o tak složité věci nekonkrétně, uvedu vám příklad z jednoho dne na školním výletě, kde se zrada odehrála hned několikrát.
Vše začalo hned ráno. Budíček byl v 8:00, jenže snídaně také. Tímto jsem se cítil značně omezený, když jsem byl nucen večer před tím přemýšlet, čemu dám přednost. Nakonec byly ale moje večerní úvahy zbytečné. Ráno v 7:15 jsem byl už stejně vzhůru, protože rachot kolem a chrápání spoluspících bylo hrozné. Tímto jsem se zbavil jednoho problému, ale byl tu další. Bylo slíbeno, že porce na snídani budou dostačující, bohužel zůstalo u slibu. Dva párky a krajíc chleba nebyly dostačující ani pro Střízlivku(ať žijí vegetariáni. Ani chlebu se nenajedla=)).
A potom přišlo to nejhorší. Túra. Bylo slíbeno 5 km tam a 5 km zpět. Zpočátku se vše vyvíjelo správně, ale pak naše Vůdkyně vyslovila velké podivení a úžas nad tím že nevíme, že půjdeme ještě na pěti kilometrovou obchůzku kolem rašelinišť. A tak jsme tedy šli. Cesta se vyvýjela(bohužel) až překvapivě dobře a to nebylo dobře. Naše Vůdkyně se(opět bohužel) dala do řeči s Domorodkyní, která ji zdělila, že když už jsme tak daleko, tak by byla škoda nenavštívit zříceninu hradu Kobrštejn(to jméno značí vše, co kazí vše dobré). Šéfky výpravy se sice setkaly s mohutným odporem, ale nakonec(nevím jak) zvítězily. Domorodkyně nám našla(ha ha) zkratku. Ze zkratky se bohužel vyklubala zášlapka(což později uznala i Domorodka). Takže naše morálka prudce upadla(navíc jsme si totiž dali 5 kiláků, což je pro mě, anti-turistu kus!!!), ale jak jsme zjistili, nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř. Když jsme se totiž se vší námahou dostali na úpatí kopce kde se tyčil kamenný sloup a jedna polozřícená zeď byl pod značným stoupáním. Vůdkyně nás ale povzbuzovala že tam určitě něco bude na opačné straně kopce. Nic tam nebylo!!! Jenom jsme si vyšláply kopec s převýšením 450 m na necelém kilometru s kameny pod nohama!!! Nahoře nebylo vážně nic a moje nohy nebyly nohy...
Tímto jsem chtěl Vůdkyni i Domorodkyni oficiálně oznámit že jsem na ně naštvaný, protože z původních 10 kilometrů se vyklubalo kilometrů 25, z předpokládaného klidného pochodu se stala nudná a naprosto bezvýznamná část dne, která jen unavila naše nohy a znechutila naši morálku.
Ale aby to nechytla jenom úderná dvojice V+D, chtěl bych také upozornit na nejmenovaného číšnika v nejmenované restauraci na nejmenovaném místě a pogratulovat jeho nervům za to, že nepovolily. Příště by se nemusel potit,kdyby byl jenom trochu milý.
A ponaučení??? Nevěřit učitelkám víc než je zdrávo, vyhýbat se navštěvám hor(třeba jeďtě do Nizozemska), domorodému obyvatelstvu, jít po osvědčených cestách,...

---