Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAkce Hroch Dodatek
Autor
machal
Několik vězňů se nechalo přesvědčit, že mohou uniknout. Jeden z nich se dostal k plánkům v plechové krabičce ve které byl jednoduchý návod k úniku. Cesta a kontaktní místo osvoboditele, ale nebyli si zcela jistí zda to není nějaká past.
Vydali se proto v krátké přestávce na cestu za svobodou, na cestu za sluncem a modrou oblohou, ale stejně tak na cestu nejistoty a strachu. Docela snadno se jim podařilo uniknout hlídce, která je měla hlídat. Jednoho strážce museli omráčit, ale jinak se dostali z hlídané oblasti snadno. Bylo jim to podezřelé. Došli až k místům kde nebylo vůbec vidět a podlaha se svažovala pod vodní hladinu. Nic méně cesta vedla přímo tudy. Napětí a nervozita ve skupině rostla.
Brodili se kalnou studenou vodou a měli hlad. Pak zase začala hladina klesat. Stále šli po tmě a často zakopávali o hromady kamení a občas se jim v očích zaleskl zlatý valounek a bolestné slzy, které pomalu stékaly po ušmudlaných tvářích. Nebyli to slzy slabochu, ale slzy lidí, kteří byli šťastní, že se mohli vzepřít svému osudu a za svou svobodu bojovat. V cestě jim překáželi staré trámy a občas měli pocit, že slyší blízko pištět krysy.
Když se dostávali do míst kde bylo alespoň trochu vidět, protože světlo sem vnikalo trhlinami ve stropě, který byl již příliš blízko povrchu, zaslechli za sebou výkřik a tupou ránu. …. Jeden z vězňů zakopl a prudce hlavou udeřil o kamen. Byl na místě mrtev. Morálka byla v tahu. Všichni se začali dohadovat a vznikali ve skupince silné rozbroje. Jedni věřili, že mapa a cesta je vede na svobodu a jiní si mysleli, že je to cele past připravená k pobavení strážných.
Pak se ozval hlas, který vše uklidnil „Za rohem je chodba a v ní východ J“ Všichni se tím směrem otočili a skutečně proud zlatavého světla z těch míst byl silnější. Skoro se rozeběhli a během okamžiku se ocitli na čerstvém vzduchu u východu ze starých štol. Radostí se jim podlamovala kolena a nemohli stále uvěřit, že jsou z té proklaté díry venku. Neustále čekali nějakou zradu, ale za ten okamžik to stálo.
Náhle se kolem nich objevila skupinka cizích lidí. Nevěděli co se bude dít.