Blázen vítr

Kolikrát jsem chtěl zastavit čas a žít jeden okemžik napořád... Časem jsem zjistil, že jsem rád, že to nejde, protože vždycky přijde ještě krásnější okamžik...

Blázen vítr

Uprostřed noci zapálil déšť trávu u cesty
ve světle plamenů jsou vidět otisky bot
a všude kolem jen stříbrná tma
měsíc roztoužený v úplňku jediný pevný bod

Z dálky se ozývá ticho a zpěv a modrá píseň
řeka se vrací zpět ke svým pramenům
a každou noc každý den každé léto
voda s láskou hladí tváře svých kamenů

Jen zastavit čas víc už nebudu chtít
já blázen vítr rozplynu se v bezvětří
na stéblech trávy najdeš mě svítáním
když nastavíš tvář tak tě ještě jednou pohladím

Do větví schoulená písnička zní jasným tónem
do chladné noci hřeje když usíná
v černé peřeji ztratil se celý svět
na krátký okamžik tajnou chvíli na pořád

Hladina temná běží a vábí a zpívá
trojhlasem ztrácí se tma na kopcích
cesta vzhůru oklikou vrací se dolů
do čisté studánky napadl první sníh

---