babičko

                           Babičko….  

     Jen tak tu sedím a vzpomínám, píši Ti písmenka, slova, řádky, snad i celé věty a doufám, že si je tam nahoře čteš, i když nevěřím v boha, ale jen osud, protože bůh neovlivní naše životy, jen osud Ti vzal život, moc mi chybí Tvůj hlas, který mě vždy tak pěkně utěšoval…ššš moje holčičko….Tvé oči, Tvá radost, Tvá moudrost, Tvůj smích za vtipem, který jsem popletla, který ani  k smíchu nebyl….babičko….

       Byla jsi na počátku tvorby mého nového já, ukázala jsi mi jednu z cest jak jít dál, když mi bylo nejhůř. Naučila jsi mne žít s lidmi co tu jsou a potřebují nás a hlavně potřebují zapomenout a netrápit se pro sebe nebo své vzpomínky.Když jsi mi vyprávěla o moři, po kterém jsi tak toužila …o bouřkách a o protančených střevíčkách, chtěla jsem být jako ty babičko …

         Je pravda, že jsme jen lidé a nás tvoří jen deset cifer rodného čísla, ale i tak city jsou city,  jsme zcela zanedbatelní a nahraditelní, ať už jsi vandrák nebo prezident…. chybíš mi, stále doufám, že se jednou probudím a budu vědět že jsi tady, se mnou, s námi, na tomto světě, ikdyž se mnoho věcí změnilo, ikdyž bychom spolu netrávily tolik času jako kdysi ...věděla bych, že se máš hezky, že ti nic neschází, že máš s kým rozebírat vietnamskou problematiku a nadávat těm šikmookým, že ti zabírají vesničku, já Ti nechci říct navždy sbohem.. babičko …

         Zdál se ti sen, sen o mě a o tobě, pekli jsme spolu jednu z tvých specialit a já se ti svěřila že jsem se zamilovala …nerozuměla jsi tomu  nebo možná nechtěla rozumět…nezdálo se ti to, když jsi mi naposledy volala z nemocnice, lhala jsem ti, chtěla jsem být tvá opravdová vnučka, ikdyž s tvým vnukem jsem již nic společného neměla …jak mě to mrzí, jak bych ti to chtěla vysvětlit, bojím se, že bys mi řekla něco ošklivého, co by ublížilo…vždyt sama dobře víš že lásce se nedá poroučet….babičko….

          Byla jsi tak zmatená, když jsem tě naposledy slyšela, chvíli ses smála chvíli jsem měla pocit, že pláčeš, řekla jsi mi, ať se o všechny pěkně starám, až tady nebudeš ….a já tě zklamala….babičko

           Když vytírám ..zase mi tě to připomíná, sedíme ve školce a ty mne poučuješ, kterým směrem táhnout mokrý hadr, jsem jako malíř, jsi s oblibou říkala …  za vydělané peníze jsi spěchala ke kadeřnici, taková jsi byla parádnice….a teď tu nejsi a já nejsem tvá vnučka, nikdy jsem ji nebyla  a ani nebudu, ale budete žít navždy v mých vzpomínkách paní Biberlová.