Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seROZCHOD
11. 09. 2000
6
0
4497
Autor
suva
Ještě poslední
kousky
živé tkáně
odpadnou
od strnulé
kostry.
Pak - jako
malomocní
jsme bezbranní
proti
jaderné
reakci
nukleárního
rozpadu
zrnek lásky
rozštěpených
na částice
bolu
a
nenávisti
Občas i nějaký to desetiletí, mluvím za sebe, vlastně to jsou kecy: o Ivance, o mě to bylo, jen jsem se tenkrát bála to říct sama sobě, natož těm okolo, bolest - zvlášť, když ji pořád okopáváme, přihnojujeme a zaléváme, raší, raší a bují.. Ale než na to přijdeme, jak si ji nepěstovat... a co vlastně je příčinou toho, že nás to tak skolí! To je oříšek pro Popelku.
no jo no..žejo někteří to chápali páč znají. ale ti co ne tak nechápali asi nic
_JiKo_: avi pro fšechny bylo proto, abych si se sebou vyřídila ty svoje účty, to, jak jsem se alibisticky schovala za něčí cizí žal - možná, že to prožívala Ivanka jinak, co já vím? A jinak asi i proto, že to je zkušenost, s tím pěstováním, to fakt funguje...
Krasnykokos
26. 07. 2002
...zase to Idaho ;-)
Jinak nechápu, že nikdo netypuje ... já se odvážně pustím do udělení TýAjPí
je to skvělý!
Lyryk: vše se dá rozložit na ty nejelementárnější částice a láska je o jejich složení; když vzniká nová hvězda také se skládají nějaké ty mikroskopické věcičky a ty vidíš jenom na obloze nějaké to zářivé těleso; když hvězda zaniká, může ten zbytek vybouchnout na na to prvopočáteční, může se smrštit na nějakého toho vyhaslého trpaslíka a může z ní také vzniknout černá díra!
- a s láskou je to stejný...
Anonym: šťastná to žena
Slunce: :-0)))))
Lyryk: manželská láska spojuje dvě hmoty v jednu, blbý je, když to jedna hmota pokazí natolik, že se dočasně částečně rozpadá následně i druhá, závislejší hmota. Nedá se s tím nic moc dělat, možná zavčasu nasadit nějaký záchranný metody...
Jsem asi divna, ale nejak jsem nezachytila smysl a vubec ceho se ta basen tyka...
metafora o poločasu rozpadu hmoty, láska bývá nehmotná a pak se nerozpadá :-)