Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlečna poezie
19. 06. 2004
1
0
3221
Autor
kminnek
Ztišené růže podzimem
chvátají do slov
do svých váz.
Vstupujem do být
tu pro druhé
když naše já utopené ve tmě
bez křídel umlčené v kruhu.
A pak přijde dítě
nahé jako déšť
horkost dlaní mých
změní je v slečnu
průsvitnou jak poezie.
možná,že to nevíš Ty,ale já to vím zcela přesně a to mi stačí,píši třebas srdcem a balím myšlenku někam hluboko,já nemohu za to,že ji nemůžeš najít je ukrata v 4-7 řádku a pak,když vzniká nový verš,je ještě neuhlazený jak dítě co ce právě narodí a proto slečna peoezie.Já vím,měl bych to asi sformulovat trochu jinak a přeházet slova jen to by pak nedávalo ten správný smysl:o)))
mě je jedno co kdo řek,pokud nedokážeš pochopit to co chci říci,tak kritiku nepíš,protože to cos napsala nemá s kritikiu ninc společného a třebas je to blábol,pro mě to má hluboký smysl a pak nebudu psát to co bys chtěla číst,píši srdcem a to je pro mě rozhodující jak to cítím a je to na Tobě jak si to přebereš:o))))
nevím, co to vlastně mělo znamenat...
vážně mi z toho nevyšlo nic...
ani pocit z toho nemám žádnej určitej