Blbá básnička

Střípky roztřesených stehen

ospalá rána plná mršin

vábivá samota sebetryznění

Nikdo nikdy vlastně s nikým nic

všichni lidi sami sobě nikdo nikomu

Kousíček odrané rosy slezlé po ostré trávě

vodnatý pračlověk nesoucí kontraband

vodička umělá unylá lakující roztok vášně

sobecké schizma za rudých úplňků

zahozená šance k sebevraždě

potápějící se balíky slámy

silná obezita roztáčející kolotoč

dvě lesklé okurky stočené do kruhu

Je mi zkrátka smutno

a tak jďete všichni do prdele

i já

i stroje

i lži mazlavého podzimního listí z druhé ruky

Dejte mi pokoj a nechte mě rozdírat

si hrbol

co mám na hlavě

o bílou zeď

Nechte mě nechci vás tak dejte mi ten pokoj

nebo svátek dovolenou

dejte mi aspoň čas na to abych si uvědomil

že jsem člověk a že se sám sobě nezdám

dejte mi pramici naplněnou vodou

chci klid samotu až do otupělosti

bolestivě bodající samotu plnou zášti

Anebo víte co?

Já ne