JWB II

JWB II

Měl mě rád. Mnohem víc než rád.

Ani on mi nebyl lhostejný.

Vždycky jsem si ho vážila a hrozně mě přitahoval.

Neřekli jsme si o tom ani slovo, přesto mezi námi bylo zvláštní pouto.

Ale byla jsem zamilovaná do jiného, zůstali jsme přátelé.

Pak se věci změnily. Pouto zpřetrhaly pomluvy, hněv a nenávist. Následovaly dva roky studeného prázdna.

Myslela jsem na něj často, snila o jeho přítomnosti.

Ale už jsme se neviděli.

Až teď. Setkali jsme se. Bála jsem se mu podívat do očí.

Ale když jsem se odvážila, jediný pohled  řekl všechno.

Smazal staré viny a lži zaseté ostatními.

Najednou bylo jasné, že studené prázdno bylo hloupé a nezasloužené.

A všechno se vrátilo.

Vyměnili jsme si vědoucí a smířilý úsměv.

Vychutnali si jiskřičky probíhající celým tělem a .....

odešli každý svou cestou.

Na některé věci není nikdy pozdě. Na jiné existuje jen jediný správný okamžik v celém životě.

Děkuju ti, příteli.

Skoro čtyři roky jsi mě provázel životem. Myšlenka na tebe mi dávala sílu. Děkuju ti za tenhle krásný sen.

Teď je čas se probudit.