Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sečtverec
Autor
Poppy
Tahle báseň je čtverec.
Visí ve vzduchu na bílé šňůře.
Je to čistá senzibilita&zhmotnělá únava,
tahle báseň je kyblík v písku,
lopatka zahrabaná na pláži minulý léto,
slunečnice vytrhnutá z květináče
a tráva co zarůstá chodníky,
všechny starodávný, mléčně dětský místa,
říční břehy a pichlavý trsy bodláků....
-
jsem teď čára barvy,
rozlitá plechovka,
cákanec na zdi,
Slepá cesta-hluchá ozvěna…
(červenec se přelije do června a oba spolu splynou v jeden spící měsíc
plnej snů a zvuků plechové střechy nad hlavou)
-
nádraží a malá amélie, co sedí na lavičce a má hlavu v dlaních,
zpívám s ní potichu valčík a obě trošku brečíme,
vlak dneska nepřijede, což znamená další den o hladu
a spánek v polomrtvým parku, nohavice od vína a netopýra co mi hlídá plíce..
V rádiu prší a ze země se zvedají dávno pohřbený rakety, rozbitý vesmírný lodě
a vrací se nahoru na oblohu
špendlíkama připíchnutý hvězdy,neony co nadechujou a
vydechujou tmu zářícíma plícema
a tak podivný město
-
tahle báseň je čtverec
-ani kruh, ani had co se kouše do ocásku-
tahle báseň je čtverec,
upoutávka na obchodním domě,
reklama na absolutní štěstí,
co ve vzduchu čeká a houpá se,
dokud ji někdo nesestřelí dolů, nesebere zažloutlýma rukama
a opatrně
nepromění
v děvčátko.