Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKrysař
Autor
Mstitel_s_píšťalou
Vysoká postava v plášti s kápí;
kdo jen ji spatří, zrak svůj sklápí
a rychle jej přepadne děs a hrůza,
ať je to pán anebo lůza.
Šaty zaprášeny z cesty dlouhé,
hůl jen v ruce – toť bohatství pouhé –
za pasem kostěná flétna se houpá,
co nezná žert či vztek, ni slova hloupá.
V kápi tma – jen oči zříš –
to Krysař přišel, vzpomeň kříž !
Slova mužů, žen i dětí
jak modlitba teď k nebi letí:
Kriste Pane, při nás stůj,
před Krysařem ochraňuj !
Když pak Krysař o jídlo žádá,
temnota se do myslí vkrádá.
Jak Měsíc když Slunce zakryje,
jen pes tu a tam zavyje.
Ten přízrak se srdcem prý bezcitným,
hlasem svým temným, děsivým,
jako by říkal :„ Já nezabil člověka…!“
V očích lidí však vina veliká;
dílo sic svěřil píšťale,
i tak v krvi smáčel ruce své !
A byla to krev lidí mnohých,
na tom se něco stěží změní,
a tak si můžeme jen zbožně přát :
Bože, ať Krysař nezačne hrát !
To ta píšťala má moc čarovnou,
Krysařovi Osudem půjčenou,
aby chodil širým světem
a naháněl tak strach všem dětem,
pravdu a víru lid učil znát.
Když odmítnou, tak začne hrát
melodii, nad kterou
se nebesa otevřou,
a Smrt s kosou pak rychle a tiše
vezme ty, co propadli pýše.
Krysař nezůstane chvíli stát,
dál krysy v světě půjde hnát.
Krysař sám však je jen člověk !
Ano, člověk, pouhý člověk,
jenž skrývá v kápi svoji tvář.
Kdo ji zhlédne, spatří zář
a cítí jeho srdce smutkem soužené,
co navenek jeví se kamenné.
Krysař tak dá své city v sázku
a ukáže, že hledá lásku.
Lásku, co zlomí to prokletí,
které jej trápí po staletí.
Krysař pak Osudu flétnu vrátí,
a uzavře účet – dal, má dáti.
Když nenajde zde, kráčí dál,
v jeho srdci jen roste žal.
A tak z lidí pozvolna mizí strach,
když Krysař zas mizí v černých tmách…