Písmák Přání
Pár kapek rosy tryská mi z nitra
na zrnka písku - střípky mých přání -
mění je v perly, které snad zítra
s východem slunce najdeš v své dlani.
Jediné okno
V celém domě svítí jen jedno jediné okno.
Briliantové nebe odráží šepot stromů,
cvrčkové započali svůj noční koncert.
A já hledám,
Vzdálená
Venku se zatáhlo
tak jako opona
když není co hrát
po představení
Blízká setkání zběsilostí srdce
Blíží se noc
jak nevinnost leknínu
úsměv Tvůj
proč halí se do stínu
Sebevrah
Divoký příboj naráží pěstí
do nad mořskou hladinou strmých skal.
Na jedné znich se, vnoci štěstí,
teď mladý muž ksmrti své přichystal.
Vkrádáš se
Vkrádáš se
do mých myšlenek
tak tiše a potají
jako světlo z chodby
Přítel
Kainovo znamení vyryté do čela: "Přítel" je zpola zakryté prachem. Nesnažíš skrývat se, vím, oč ti běží, když s nevinným úsměvem hrozíš mi šachem. Nemůžeš ukrást mi to, co mi nepatří, tak bereš mi naději začít žít znova. Přichází chvíle tvá, neváhej, bodni.
Poslední
Na stole přede mnou popelník cigaret. Plavou v něm vzpomínky a tajná přání. Pod křídly nočních můr půlnoc se rozplývá, ospalé slzy smíchu se brání. I mlčení může být důvodem k přípitku dešťovou vodou, dřív, než se rozední.
Píseň osamění
Utichly kroky spěchajících
a jejich smích se rozplynul vpoledním žáru.
Tam, kde dřív seděl jsem
opuštěn jak šiška vlese,
Dekadentní
Opilý koráb mě unáší městem.
ztichlý muž s kormidlem, sám mistr Rimbaud.
Opilý
Rimbaud, tak jako já jsem;
Zmoklá
V nesprávnou dobuna nesprávném místěrvu se s přírodou. Vítr pobaveně zkouší,co všechno vydržím. Snaží se mi odfouknout cigaretu,jako by mi závidělkouř,který mi sám žene do očí. A k tomu déšť;zrovna teď,když vůbec nemám náladuposlouchat jeho koncertování.
Torzo
Měsíc stříbrná mince od vrchnosti září skrz tvé vlasy na polštáři drobné perly - kapky krve na horší časy. Co zbylo z růží. Jen seschlé zbytky touhy. Směješ se.
Opilá
Včera jsem se ožraljako dobytek;z okna jsem pak zvracelrovnou do kytek. Když pak přišla noc,první hvězdy spadly;hnojivo nic moc -
všechny kytky zvadly.
Svatební
Předlouhá chvíle ve svatebních šatech, umírá touha v záplavě růží. Na schůdkách k oprátce poslední nádech, pár loků pálenky na chvíli vzmuží. Marné jsou slzy, co padají z oblohy, slunce už požírá divoká saň. Za chvíli štěstí pod bílým závojem zaplatíš jednou krvavou daň.
Mlčíš
V horečkách noci blouznění o kráse. Pomalu ztrácím vědomí o čase,v dusivém tichu nedá se spát. Kéž spadne hvězda, jež přinese snadna hořící hlavu mou studené obklady. V klavíru stále nejdou mi podklady,zpřetrhat struny šlo by mi snáz.
Zdáš se mi
Zdáš se mi nahá ve světle svíčky;stín s tebou hraje si, zatímco spíš. Zdánlivě bezbranná líbat se nenecháš; výstražné znamení - na krku kříž. Neslyšně dýcháš, s ruměncem ve tváři, rty pevně sevřené po cherry voní. Zdáš se mi nahá na bílém polštáři, jen vlasy halí tě jak hříva koní.
Hříšná
V noze třísku;
stopy v písku
v krvi tonou.
Sám spím v noci;
Spoutaná naděje
Uvnitř malé zděné klece
jako psanci skrýváme se;
nemám strach.
Zcela nazí čísi vinou;
Čekání III
Pro samý smutek zmizely hvězdy.
Drobounké hvězdy z nebe se snáší.
Půlnoční mrazivá píseň deště
namísto vláhy životy zháší.
Čekání II
V dusivé prázdnotě
vzpomínek na Tebe
svíčka jen hoří
jak srpek měsíce.
zatím bez názvu
K večeři jen nic a touha;
každá noc bez tebe dlouhá
propast hloubí v mojí duši.
Andělé, k mým přáním hluší,
Alternativa
Pohár přetekl
a rozbil se.
Z podlahy sbíráš střepy,
které se Ti zabodávají
Po pár pivech
Mlha točená do kornoutů zdarma k dostání.
Ostří lamp bodá do slepých očí
upřených k oknu, jež čpí temnotou.
Jak pes třesoucí se pod okapem
Čekání I
Samota čtyř bílých stěn
Opuštěný klavír směje se Beethovenovi
Pomalém h seprochází pavouk
Děravým oknem fouká studený vítr
TOUHA
SNÍT o Tobě a o Tvé kráseMÍT
Tě neustále nablízkuCHTÍT tonout v Tvých očíchBÝT Tvým stínem Tvým andělem Tvou nenávistí Tvou láskou Tvou touhou
Mé srdce toužíAno, i moje tělo toužídotýkat se, hladit, líbat LÁSKUTOUHA to jsi Ty.
Mlčení
Slova, která být slyšet měla,
skryla se zbaběle vlistoví.
Touha, co oděná stříbrem se skvěla
tajemství nikdy už nepoví.
Cesta osamění
Jdu bez cíle, nevím kam.
Jdu a se samotou se potýkám.
Jdu a přátele postrádám.
Jdu a sám na sebe spoléhám.
Láska je...
Láska je naivní důvěra,
co každého do smíchu nutí;
nevěříš-li těmto pověrám,
kruté je ráno procitnutí.
Struny Tvého srdce
Já nejsem malíř, však uměl bych hravě
vést ladně štětec vruce své
a nakreslit obraz, co nosím vhlavě:
jak půlnoc černé oči Tvé upřímné.
Loučení
Nedělní ráno.
Kolem poletuje spousta žlutých lístků.
Léto balí kufry docela brzy
a uvolňuje své místo podzimu.
Sychravé odpoledne
Obloha se oblékla
do hábitu barvy neprostupné šedi.
Někde tam nahoře se možná skrývá slunce.
Uprostřed neviditelných hradeb
Deprese
Všichni o ní tvrdí, jaká je to mrcha.
Navštíví-li někoho, každý se snaží
vymést sní pavučiny
vkoutech své duše.
Výkřik
Za svistu křídel větru
pod černou kápí noci
tancují listy vdivokém víru
vzpomínek a snů.
Nevidět
Na stole sedí dívčí krása
a se svůdným úsměvem ve tváři
zvolna pohupuje nohama.
Já ji však nevidím.
Silueta
Za oknem tma.
Před chvílí stála tam
se světlem měsíce a touhou,
kapičkou sladké vody
Už žádné slunce
Po dlouhé pouti slunce jde spát,
znaveně klesá níž a níž.
Nastává noc, pro tebe věčná,
neb ty krásu slunce nikdy víc nespatříš.
Umřu
Usnu a už se neprobudím –
samou láskou ktobě.
Nic jiného mi ani nezbývá,
když nechci být tvým
Před usnutím
Vprostotě nočního ticha
líně se rozpíjí tma.
Mrtvolný klid vpokoji
zívá nudou i únavou.
Zklamaný snílek
Udělal bys pro ni všechno.
Dokázala si tě podmanit
svým tajemným úsměvem
a její pohled tě spoutává.
Obraz
Holé větve jsou zmítány větrem,
bez listí bouři odolává strom.
Blesky se staly černé tmě světlem,
vuších jí burácí neslyšný hrom.
Adaptace
Nosíval jsem dřív vsrdci svém
naivní o lásce představu,
o morálce, etice a chování správném;
slepě jsem věřil vmilostnou ústavu.
Marná snaha
Vhlavách své cíle, více či méně reálné,
drápem se všichni na pomyslnou horu,
jejíž vrchol je zatím vnedohlednu,
ale kterého přesto chceme dosáhnout.
Oznámení
Ležela vtichu tam ve schránce
obálka od tebe, bílá jak sníh.
Zvědavost se zrcadlila na očích,
však záhy mi zemřel úsměv na rtech.
Prométheus
Nad hladinou stínů tyčí se skála,
tvoří ji strach a myšlenky pochmurné,
již dávno před bohy ona tam stála.
Kté skále jsou přibity okovy železné.
Když sněží
Nebe se zatáhlo,
pod černým mrakem
je schováno slunce
skoncertním frakem.
Sám uprostřed davu
Sedím sám za prázdným stolem,
prázdným stolem bez ubrusu.
Potichu se dívám kolem
a snažím se věřit svému vkusu.
Ráno
Je ráno, má lásko.
Černý motýl schoval svá perleťová křídla
a slunce tě skrz díry vzácloně
svými paprsky šimrá po tvářích.
Nejsem hoden
Probouzíš se kránu.
Vpolospánku pátráš po mé přítomnosti.
Ale dotýkáš se jenom prázdna,
když tvá ruka hledá mou…
Lonely
I was waiting for the snow,
but instead of it the rain came.
Grey and foggy became my soul,
asI vainly called your name.
Zklamání
Zas jsem se spálil, bylo to zlý.
Jak zpráskanej pes, co se bojí hole svého pána,
vočích prach cest, pohled upřený do neznáma.
Všichni máme trápení, každej to svý.
Smrt
Vychrtlá stařena vrukou kosa,
vnadná dívčina, jež chodí bosa,
když snohama dlouhýma,
že neberou konce,
Beznaděj
Mrazivá pochybnost do zad se vtírá,
hrozivý černý mrak duši tvou sžírá,
a za živa pohřbené srdce tvé strádá,
když se beznaděj pomalu do mysli vkrádá.
Podzim
Za mrholení chladná rána
provází nás teď každým dnem;
stromy a keře, vzduch i tráva,
všechno teď voní podzimem.
Stín
Vracíš se domů pozdě vnoci;
zdánlivě samotného přepadá tě strach,
že někdo tě sleduje, kdo má tě vsvé moci –
to já se za tebou plížím vtmách.
Déšť
Když vbytě tma je zšera venku,
rozsvítím lampu na stole,
naleji si vína sklenku
a čekám na zvuky mně milé.
Svatý Václav
Na kamenném podstavci náměstí znak,
sčeskou zástavou vruce, na bujném koni
kupředu do dálky upírá zrak;
a hledě na naši zem, slzy teď roní.
Krysař
Vysoká postava vplášti skápí;
kdo jen ji spatří, zrak svůj sklápí
a rychle jej přepadne děs a hrůza,
ať je to pán anebo lůza.
Bolavé srdce
Když srdce bolí, je to zlé .
Zrychleně dýcháš, tělo jak vplamenech,
pošlapán ležíš bezmocně na zádech.
Nevíš, co dělat máš,
Na hřbitově
Tajemné bludiště klikatých cestiček,
vůkolem třpytí se tisíce hvězdiček;
každá co svíčka na hrobu kamenném.
Procházíš hřbitovem, čteš jméno za jménem