Vláda zákona I.

"Čeho jsi chtěl dosáhnout?"

Ruben cítil, že jestli si tu otázku položí ještě jednou, zblázní se. Už teď neměl stání a neustále přecházel po svojí cele. Měl důvod si myslet, že se zde ocitl neprávem. Ovšem musel uznat, že král se může cítit dotčen, když proti němu pobouřil polovinu šlechty. Bohužel pouze tu slabší, tu která měla zájem na nastolení nového řádu. Ti ostatní vycházeli s králem dobře, a proto neváhali pomoci v úzkých. Vojsko rebelů bylo rozmeteno v jediné bitvě.

Na králi Feregovi ty tři dny nejistot a strachů, než došlo k onomu střetu, zanechaly silný dozvuk. Stále se obklopoval nejméně pěti silnými bojovníky a nejedl a nepil prakticky nic, co sám neviděl připravovat. Do králových komnat nikdo nesměl a i audience v trůnním sále znamenala dlouhé čekání, až bude král v milostivé náladě, což bývalo bohužel velice zřídka. Teď ovšem taková chvíle nastala, takže bylo možné krále navštívit, pokud se jednalo o skutečně vážnou věc. V předpokoji se tísnilo mnoho vyslanců z okolních zemí, ale i několik bohatých měšťanů, kteří si potřebovali zajistit penězi královu přízeň, nemajíce čisté svědomí.

Teď zde vzrůstalo napětí, protože se všem začalo zdát, že audience pána z Darrenu trvá již příliš dlouho a prosakovaly stížnosti a klepy.

"Ani dost málo se nedivím, že tam ten šašek řeční tak dlouho. Je nad slunce jasné, že Darrenští chorobně touží po cenných kovech a právě se snaží přemluvit našeho krále, aby jim za určitý měsíční poplatek přenechal stříbrné doly na severu," promlouval jakýsi tučný boháč. Rozhlížel se přitom do stran, aby zjistil, zda jeho řeč upoutala ostatní čekající. Odpovědi se dočkal ihned.

" A král Fereg by byl blázen kdyby to udělal," přidal se do debaty jeden z vyslanců z cizí země, "Ty doly mají stokrát větší hodnotu, než cokoliv, co Darrenští mohou nabídnout. Jejich žvásty o blahosklonnosti, štědrosti a vstřícnosti by otrávily každého v minutě. Kdo ví, proč jim král dává popřát sluchu.” Místnost se dostávala do rozohněné nálady. Lidé spílali Darrenské podlézavosti a drzosti, objevovaly se stále odvážnější a šílenější návrhy, jak by se král měl zachovat.

"Kdybych já byl na místě našeho milého krále," ozvalo se najednou a všechny tváře se obrátily ke vstupu do místnosti, aby si prohlédly drzouna, který se odvažuje rozhodovat za krále. Ve dveřích stál vysoký a statný voják v plné zbroji se znakem království. Na čele měl mezi vráskami stáří čerstvý šrám, jako by přijel přímo z bitvy.

"Kdybych já byl na místě našeho milého krále," opakoval mechanicky, "obnovil bych v severních dolech těžbu, za získané peníze postavil vojsko a Darrenskou zemi by zahalil plášť smrti."

"Maršál Temus," ozvalo se vzrušeně v místnosti. Údiv byl namístě, protože před několika dny prosákly do města zprávy, že maršál zemřel na těžkou nemoc. Jeho zjev v místnosti zapůsobil děsivě, jako obraz povstalé smrti. Také se všichni podivovali jeho zranění, které si nemohl dost dobře způsobit v bitvě, protože zem byla v míru.

"Okamžitě musím hovořit s králem," promluvil přízrak. Odstrčil několik zvědavců, kteří se ho chtěli dotknout, aby se ujistili, že je skutečný. Síla jeho pohybu je nenechala na pochybách. Ve dveřích do trůnního sálu se srazil s odcházejícím Darrenem, kterého odstrčil stranou tak mocně, že se stěží zachytil stěny a po zemi se rozutekly dokumenty, které nesl. Dosti nešťastně je sesbíral a z jeho výrazu usoudili dvořané, že neuspěl.

Za maršálem se zaklaply dveře. Nastalo dlouhé ticho, které bylo přerušeno zvukem dveří, které se znovu otevíraly.

"Jeho Veličenstvo dnes již nikoho nepřijme," pravil příchozí strážný a chystal se opět k odchodu. Jeho zpráva však mezi přítomnými způsobila vlnu nevole. Strážný vsunul do úst dva prsty a dlouze hvízdl. Na jeho povel se v místnosti objevili tři silní hromotluci.

"Vyveďte ctihodné pány." řekl strážný a definitivně zmizel.

Tohle všechno bylo ale vzdáleno Rubenovým myšlenkám, které se teď toulaly kolem osudů jeho milé a způsobu, jak by ji zpravil o svém údělu. Žila daleko – a zprávy po království cestují pomalu. Sám král dával příkazy, aby všemožné informace tajili, protože jeho politika byla podmíněna naprostou neinformovaností lidu.

Ruben přestal popocházet a lehl si na vězeňskou pryčnu. Upíral oči do kamenného stropu a zapřemýšlel se o posmrtném životě. Možná by přišel na nějakou povzbudivou myšlenku, takže je velká škoda, že se za dveřmi ozvalo vrznutí a chůze několika nohou. Otáčení klíčem v zámku – Ruben se posadil na kavalci a pohlédl na dveře. Otevřely se a do místnosti vkráčel pevným krokem neznámý muž.

Příchozí nebyl obyčejným hlídačem vězňů. Jeho vzhled působil silně a vznešeně, i když mu nebylo vidět do obličeje. Teprve za ním bylo možno spatřit oddíl stráže.

“Půjdeš s námi,” řekl hlubokým hlasem, “král s tebou chce ihned mluvit.”

“Ale já s ním ne,” namítl Ruben. V této chvíli čekal jen na popravu a nehodlal si kazit poslední hodiny života pohledem na starého senilního tupce. Stráže jeho poznámku snad ani nezaznamenaly, ale silné paže Rubenovi okamžitě daly najevo, že jeho názor vůbec nikoho nezajímá. Byl vyvlečen na chodbu, po které ho táhli dál.