Písmák Ona
Jak to, žebyla
na mě takmilá.
Důvody nevím,
žít budu bez nich,
Prolog - Chlápek bez peněženky
Tu peněženku jsem našel večerna nádraží. Byla prázdná, takže užji přede mnou asi někdo měl. Proklínám svoji smůlu a chystám se ji zahodit. Ale najednou si všimnu, že prázdná není.
Zkouška
Teď se ukaž, co jsi pochytil
Jak jsi žil a co máš z toho
Tady jsi u soudu a zodpovídat se budeš
Za ukradenou píli, co měla být jinde
Věčná pouť
Šel sám a sám,cestou opuštěnou,
znaven tou tíží mladých těžkýchlet.
Šel zklamán vším, co honosí se cenou,
měl sílu jít, ale ne přemýšlet.
Jenom blázen
Jenom blázen
proklíná světlo v temnotách.
Jenom blázen
se staví střele na odpor.
Výslech
Šerá chodba, dvoje dveře,mezi nimi tvrdá lavice. Sedí na ní člověk, pásku přes oči,pak se za svým jménem otočí. Maje v kapse alibi, bojí se. Tolikrát ho prohledali,aby ten list vypátrali,co když už tam není.
Silueta I.
Potemnělá ulice vcentru Paříže. Překvapivě zde vládlo ticho, přestože o několik ulic dál zuřily strašlivé boje. Nikdo tu nebyl, jen kočka vyskočila zpopelnice a utíkala pryč. Jako by věděla, co se zde stane.
Pubertální epitaf
Šel jsem jednoupo obvyklé drázesebe zabíttehdy to šlo snáze. Ovládla mne blbostatouha po nía bolesta touha po Ní. Ale tehdy jsem mělvýhoduměl jsem na co to svéstbylo vymalováno. JenžeTeďJeVšechnonAOPAKVšechnoJePryčKroměMojíBLBOSTI
Variace na Ch. Morgensterna
Dva trychrýře jdou noční tmou,těl jejich úzkou skulinou,proudíjas luny,zjevně z dálky, do téhleprohrávané války.
Projdi se se mnou po lese,kde kousek klidu najde sekde s Tebou neucítím strach, i když jsemsvětem štvaný vrah.
Jsi jako královna má hvězdná,aletvé jméno zatím neznám,snad najde jednoumi tvůj hlas můj dobrý přítel,věčný čas.
Torrent
Azureus Shareaza
To démoni jsou neprospaných nocí
Ti kteří bohatým berou
A chudým dávají
Existuje Světlo?
Ve tmě
stojí město,
na hoře z onyxu,
naplněné vůní šalvěje.
Tráva na břehu jezera /zlomek z bitvy o Vertijský průsmyk/
Na břehu jezera se páslo několik jelenů. Vychutnávali si krásu přírody okolo sebe a živili se. Tráva byla zelená, svěží a nepošlapaná.
Zdálky se ozval sílící hluk.
Volání z dálky
I kdyby jeden každý den
stála ráno před naším domem,
nejspíš bych ji neviděl.
I kdyby stála přímo vedle mne
Večer psaný ve verších
Může býti značně kruté,
v kruhu přátel hledat řád.
Táži-li se: "I ty, Brute. "
Co mi řeknou, nechci znát.
Na té naší lodi labutí
Na tom našem slavném parníku,
bylo nás tam osm poutníků.
Fëanor a jeho synové,
Samí uhození Noldové.
Můj nos
Co jsem ti provedl, že mě tak trápíš.
Takhle mi letité přátelství splácíš.
Jak můžeš plýtvati s vzácnými zdroji.
Rozléváš do všech stran drahou krev moji.
Památeční
Častěji než občas
A silněji než letmo
Jsem si vzpomněl na tu
Co mi schází víc než málo
Cestou do čajovny Meruňka
Když jsem opustil zdi věznice, doufal jsem, že ze mne bude jiný člověk. V kapse jsem neměl nic, než potvrzující papír o stráveném čase. Tím jsem si vypomohl, když jsem se po průchodu branou pokusil začlenit mezi ostatní. Šel jsem ulicí a žasl jsem, když jsem viděl věci, kterých jsem si za starého života nevšímal.
Kdo jen pracuje...
Samá práce, k tomu žádná zábava,
to je Jacku, kamaráde, otrava.
Od neurózy k šílenství jen malý krok,
chvíli nedáš pozor - a je z tebe cvok.
Noldorkvěta
Seděli jsme na molu, hodně blízko vodě,
šli okolo všiví Noldor, chtěli po nás lodě.
Nadávali nám, říkali nám, že jsme srabi,
tak Olwë vstal a řekl jim: Hele, Noldor, to se tady nenosí.
Vláda zákona I.
Kapitola I. - Audienční sál
"Čeho jsi chtěl dosáhnout. "
Ruben cítil, že jestli si tu otázku položí ještě jednou, zblázní se. Už teď neměl stání a neustále přecházel po svojí cele.
Pro Jiskřící růži
Když na kraj padá nočnítma,
tak přemýšlím v tom velkém světě,
kde vládne sama příroda,
o síle té, jež bere mi Tě.
Bláznův krok
Tudy prošel
a smál se, že mu patří království.
Patří mu flétna a hůl,
jeho všechno.
Žoldácká duše
Mám rezavej meč - a další bitvu už asi nepřežiju,
bojuju pořád hůř - síla a obratnost jsou v háji.
Proč jsem si vybral tuhle práci.
Lidi mi platěj a já se za ně biju.
Horolezcova smůla
Zlomil jsem si nohu,
jenom se mi nesmějte,
copak za to mohu.
Teď mě z rokle vyndejte.
Krkavčí stín
Na kameni havran sedí,
ku východu slunce hledí,
jak tam jeho pobratříčci,
kamarádi krkavčíci,