Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAnorexie
13. 07. 2004
3
0
1252
Autor
Semmy
Bývala hezká,
holka krev a mlíko,
snad větší zadek,
no slovanský typ.
On jí řek: „Zhubni!“
a dnes je mu to líto,
dal by vše za to,
umět ji vyléčit.
Už ani nejí
a kdy může cvičí,
nechce se pravdě
podívat do očí.
Odmítá přiznat,
jak moc se ničí,
snad někdo zavčasu
razantně zakročí.
Prázdný má pohled,
propadlé tváře,
kam její jiskra
dřívější zmizela?
U zrcadla stojí,
jak u oltáře,
ztrácí se z očí a
ze světa docela…Lamib_z_Arnoru
22. 09. 2005
Je smutné číst ty řádky. Hlavně pro ty, kdo tenhle problém znají zblízka. Všímám, že máš dost děl...jak bych tak řekl...burcujících...varovných, plných uvědomění a pochopení problémů okolo sebe. To je pozitivní. Hodnotím tipem...lidi by si to měli přečíst.
Souhlasím Lancelottem.
Já v tom trochu vidím i svůj jiný, ale podobný problém, ale to už je zase jiná básnička :-)
Hezky to končí. Ale jinak je to na tak jednoduchou proklamaci až příliš slov. Možná přidat nějaký ozvláštnění vobčas, v podobě přesahu třeba, aby to nedrnaclo furt stejně kolovratorytmo.
zavčasu je dohromady.. ok?:)
u zrcadla stojí
jak u oltáře
ztrácí se z očí a
ze světa docela...
To není marný...;)
No, není to obsahově nic moc - celkem známá věc, ale rýmy jsou poskládané skvěle.