Proč?

Měla to být láska na celý život…

Vodil jsi mě za ruku,

šeptal něžně do ouška,

že jsem tvoje láska,

 jediná a slaďoučká.

Čekal´s na mě před školou,

 pak domů si mě ved,

vzpomínám i na ten den,

kdy v posteli´s mě sved.

Proč jsi to všechno zničil?

 Copak to bylo málo?

Já jsem vždycky myslela,

 že za hřích mi to stálo.

     Zbaběle jsi utekl

 před problémem společným

a tak jsem tě nazvala jen

hajzlem nevděčným.

No tak čekala jsem dítě

a ty jsi měl být tátou,

já změnila se ve tvých očích,

 už neviděl jsi svatou.

Copak za to můžu,

že jsem do toho spadla?

To dítě bylo tvoje!

A tvoje láska zchladla.