Pes, můj milý a já

Štěně se v trávě válí,

po louce vesele skáče,

doprovází na cestě lásku mojí,

když si ve studánce nohy smáče.

Pak jdou dál.

Štěně motýly chytá.

,,Na ruce mám prstýnek co mi dal,

až se uvidíme hned polibek se dá.

Skáču potokem,

za ním mě to táhzne,

až parkem spolu pudem,

ode mne se na krok nehne.

Už ho vidím!"

Padám mu do  áruče.

Chci být jenom s ním!

Nechci žít až se rozloučíme!

Drží mne v náručí a líbá.

Je tak krásné být zase s ním.

Štěně kolem běhá, štěká.

Já  už ho nikdy nepustím!

V tom přestane líbat, vykřikne.

Padne z zemi, v očích hrůzu má.

Divím se co je, když pod ním vykoukne,

hnědý had, na něm čára klikatá.

,,Zmije! Ty zmije jedna jedovatá!"

křičím v plné hrůze.

Pes hned hadá roztrhá.

Chůze je teď těžká tůze.

,,Musím pro záchranku"

jdu rychle do města.

Jdu a pláču.

,,Kousla ho zmije! Mrcha!"

Jsem ve městě,

volám doktora.

,,Aspoň chvíli vydrží ještě!

Můj milý, snad už nemodrá!"

Doktor skočí do auta,

jede rychle.

Umělé dýchání mu ihned dá,

na srdce tlačí lehce.

Mraky po obloze plují,

jako padlí sníh bílé jsou.

..Já tak moc ho miluji!

On je jedinou láskou mou!"

,,Přežije. Bude žít."

hlásí doktor v záchrance.

,,Stálý dozor teď musí mít.

Zvolej hned jeho matce!"

,,Uplynul rok a den.

Jen na Tebe stále myslím.

Proč jsi odešel na Věčný svět?

Proč pro to tolik trpím?

Byl to jen had.

Obyčejná zmije.

Snad měla hlad.

Už jen mně srdce bije.

Jsi mrtví,

je to rok a den,

já kvůli tomu stále trpím.

Nebyl to jen pouhý sen.

Jsi ode mne daleko lásko má,

hrozně moc mi chybíš.

V mém srdci zůstáváš dál,

smrti víc se nejspíš líbíš.

S tim se nikdy nesmířím,

budeš mi chybět celý život!

Prach už tu nikdy nezhýřím.

Ikdyž spadne kapičky jenom jeden pot.