Mechanika strnutí

...i dneska...dneska zvlášť..

sákryš ;o)

záliba v síťových taškách mne rozesmála, ale ostatní ...jen a jen smrtelně... vážně ...oslovilo*

obrna jako... mno...jako...obrna...přece ;-P***

síťovky... a slintající doktor z Vesničko má středisková :o))

dík za avi Řízku.. výborný počtení....

Elyn, Srha: ou... díky!:)

Elyn: si mi měla poslat avi, já si to rád přečtu:))

já díky, autore :) srháčku, mi bylo jasný, že se tu stejně mihneš, ale příště nezapomenu...:)

Nemůžu si pomoct vidím v tom Holana, ale jinak dobrý

správně, jasnosti :) (takhle :) egile, hezký to je, já se sem ráda vracím..:)

rozehrálo mě to... určitě jinak než bylo zamýšleno, ale to je mi fuk... paráda T

Je to tak osobní, až se do toho obtížně vniká...ale konec je silný, a pochopení pomůže.

tady dám taky tip, už se to zlepšilo

raději to nechci pochopit, děsil bych se pravdy, která tam může být skryta....a tak strnule...

v první části jsem viděl především vpich... trnem z malíní, který pálí jako slunce... a zřejmě i překonání toho vpichu (a samozřejmě, že ten vpich může být i obraz něčeho jiného... především ale nesoucího atribut bolesti... i když se trochu bojím, jestli se v tu chvíli už nedostávám přespříliš za text), překonání (vyhojení) do branek... jakoby vstup někam dál A nyní příchází moc krásné místo: záliba mladé Arachné v síťových taškách*:)) byla mi obrna Hany Jenže kdo/co je Hana? Je to opět, jako už jednou v těch "Končinách", vila? Nebo jde o skutečnou ženu? Ta vila by se mi vlastně líbila... opět, byť trochu jinak, dům zarostlý břečťanem. V tuhle chvíli jsem se při uchopování obrazů trochu ztratil... No četl jsem dál bez hlubšího dumání... a najednou mi přišlo, že se to opravdu ale spojit s úvodní částí dá. Najednou jsem si představil, že ten dům vlstně není zarostlý břečťanem, ael tím maliním... a že spíš opět jakobys do něj vstupoval... takže vpich se mi vrátil ke vpichu... A byla ta Hana skutečně potrstána tou Athenou? Napdá mě, že ano. Nějak mi to tam totiž vyvolává ten soucit... Potřísněn trny... bolesti, soucit... nakonec. A přesto, po překonání "cesty" je tu obava, zda vůbec chci vstoupit. Ať už jsou za tvými slovy jakékoli jiné význami, mě to napadá především takto. A samozřejmě, že nemám jistotu, zda jsi to tak myslel. Na závěr ještě k názvu: Mechnika ustrnutí. Nejdřív mě moc nebral. Ale teď mi v něm jde víceznačnost toho, kdo vlastně ustrnul... ustrnout můžeš v pavučinách, ustrnout tak mohla Hana, a konečně, ustrnou mohl i lyrycký subjekt (v mém podání někdo, kdo se snaží jaksi projít). A toto všechno, celý text, ukazuje způsob ustrnutí, jeho mechaniku. Mimochodem mechanika je nauka o pohybu, takže je v tom vlastně maličký protiklad, i když ustrnutí je nulový pohyb. :) Tak to viděl L.

nejen Arachné a síťovky... ale i vyhojené branky.! vidím jinak než drfaust.. vidím lidi.. obrna - ustrnutí.. ustrnutí - jako zůstat stát..- ustrnout v pohybu ustrnutí - jako soucit.. - ustrnout se nad.. atd.. "...byla mi obrna Hany - šikmá vrása úst - semenem strachu, že bolest porodí soucit s očima po matce a něžnými ústy. ... ...bojím se, že ji potkám"

jo, se mi tam vloudilo "u" ... ale... záměrně..:)

jo a ty trny... jsou tam v tom slově taky... a taky jen "trnutí"..

Tak to je pěkně řízkovatý... čili řízek.. (tip a avi)