Krutý mandarín

„A ty chlastej, buzerante!“ vykřikl do tlukotu půllitrů napačokovaný tlusťoch, a úderem poslal hlavu spolusedícího černovlasého mužíka do sklenice s pivem. Ta praskla a těžce poranila obličej tohoto koktavého nebožáka. Byl od krve a ani nemohl srozumitelnou řečí prosit o smilování nebo svého trýznitele poslat do prdele.

„A tobě říkám, děvko, tanči!“ zvolal k odpuzující prostitutce tlusťoch, a zmáčkl se v rozkroku jako by ždímal hadr. Věděla, že nebude-li tančit hned, její tvář pozná neúprosnost tlusťochových nehtů. Tedy tančila - rozvlnila okoralou slupku své kostry a zvětralými pohledy skelných očí se pokoušela připomenout dříve lascivní kurvu v sobě. Svou ubohou lásku k tlusťochovi ale skrýt nedokázala, a tak upadla k jeho nohám a křičela nesrozumitelné věty. Proklínala a velebila svého milence, slintala a zvracela přitom krev. Tlusťoch ji jen vrazil cigaretu hořící stranou do úst a zašklebil se, neschopen smíchu.

Ostatní u stolu se ale smáli, potvrzovali příslušnost k tlusťochovi, připomínali si svůj smysl pro humor, báli se a tak se smáli.

A nejvíce se smál černovlasý koktavý mužík a smál se přerušovaně a stíral si prsty krev z pořezaného obličeje a z toho samého smíchu mu opuchla levnými stíny natřená víčka.