Víra

Zjistím si své zlo
a proměním jej v dobro.
Ále prd!
Pro dobráky není místa -
až v nebi.
Buďme suroví a dobudeme světů,
a to světů minulých i budoucích.
Azték či Marťan - co na tom.
Ale stejně se budeme vztekat, že nejsme dál.
Podmaníme si nebe, ráj i peklo.
Ovládnout boha - toť náš cíl.
... a také stát se bohy.
On nás prý stvořil
a pustil krve do žil,
těch litrů, jezer, ách jo!
Ďábla jsme již porazili,
raději se utopil v oleji,
když uviděl lidskou zlobu.
A bůh se dívá, nečiní nic.
Jednou budeme lepší a on si skočí
z nebíčka až do moře.
Sádlo máme v komoře.
Sádlo, to sviňské sádlo, patří na chléb, a basta.
Takže náš pán spadl
a sádlo je na chlebu.
Co s tím nadělám, když jsem daleko od země?
Chléb zezelenal, sádlo zůstalo a bůh se utopil.
Pak jsem přiletěl a uviděl tu spoušť.
Sádlem jsem namazal své ženě podpatky.
Vržou.
Věřil jsem, že přestanou,
ale s pánbíčkem se utopila víra.