NOVÝ ŽIVOT - 7.ČÁST

Nebylo to zrovna nic příjemného, a tak byla Klára ráda, že to má za sebou. Vyšla z koupelny a přitom vrazila do Syndy, která zde pořád stála. Ta na ní hned rozčíleně vybafla, kde má ten test. Klára jí odpověděla, že ho nechala v koupelně, a že výsledek bude asi za dvě hodiny. Syndy si to tedy hned šla o koupelny zkontrolovat a nechala tam Kláru stát samotnou.

Ta nevěděla, co by teď měla udělat. Natolik nepříjemnou situaci ještě nezažila. Nemůže se přece chovat jako by se nic nestalo a jít se třeba učit nebo normálně sejít dolů do kuchyně, kde určitě sedí rozčílená Sofie a možná i Mark, kterému už jistě všechno osvětlila.

Tenhle dům byl pro ní prostě moc malý a musela odsud pryč. Jenže kam? Nikoho tu nezná a toulat se jen tak po ulicích to taky není zrovna to, co by si teď přála. Najednou si, ale uvědomila, že Lucy přece bydlí kousek odsud. Půjde za ní a tam přečká ty hrozivé dvě hodiny. Rychle vzala papír a tužku. „I am in Lucy. I will come at 2 hours.“ Napsala na papírek a pak ho položila na svůj psací stůl.

Rychle sešla ze schodů a zjistila, že v kuchyni naštěstí nikdo není, a tak se mohla potichu proplížit ke dveřím a pak už stála před domem.

Teď jí zbývalo jenom dojít k Lucy a doufat, že bude doma, a taky že jí nebude vadit, když se k ní takhle nahrne. Ale teď už tam musela jít, a tak se vydala směrem k Lucyinu domu.

Když přišla před dům nikde nikoho neviděla, a tak šla ke dveřím a zazvonila. Za chvíli se ke dveřím přiřítila Lucy, která s úsměvem otevřela. Vypadala trochu jinak než ve škole – staré špinavé tričko a roztrhané tepláky, ale její úsměv nechyběl a hned Kláru bez ptaní pozvala dál. Ta se posadila na pohovku v pokoji, do kterého jí Lucy zavedla a začala se omlouvat, že jí ruší, ale že si potřebovala s někým promluvit a ona byla jediná, kdo jí napadl. „But if you want, so I will go away.“ Dodala a upřímně doufala, že Lucy chtít nebude. Ta jí nezklamala a jenom se usmála. „Why?“ zeptala se a pak jí ujistila, že je moc ráda, že přišla, protože je stejně doma sama, a tak si můžou alespoň popovídat.

Lucy nabídla Kláře kolu a obě šly do kuchyně, kde vzala Lucy nejen pití, ale i nějaký keksy. Pak zavedla Kláru do svého pokoje, který byl plný plakátů různých herců a zpěváků a taky v něm byla obrovská hora plyšáků. Posadili se na postel a Lucy hned začala vyprávět, že rodiče odjeli nakupovat a Niki s Marcelou jeli někam kempovat nebo něco takového, takže je tu sama a je strašně ráda, že přišla. Pak si ale všimla, že jí Klára neposlouchá a podívala se jí přímo do očí, ze kterých se znovu začaly linout slzy. „What's up?“ zeptala se vystrašeně a jak se Klárka nadechla, aby mohla odpovědět pláč začal být ještě silnější.

Roztřeseným hlasem se pokusila Lucy vypovědět všechno, co se jí stalo od příjezdu sem. Vyprávěla jí o Syndyiných pohledech, které jí od začátku naháněly strach, o tom jak se stupňovaly. A pak taky o tom příjemnějším o Davidovi – o tom jak si vyměňovaly pohledy při večeři, jak si povídali až do noci a nakonec o jejich polibku, který Syndy přerušila. Dostala se až k té obrovské scéně, kterou udělala Sofie a o ponížení, kterému jí vystavila Syndy při tom hloupém těhotenském testu, který  byl zcela zbytečný, protože ona přece s Davidem nic neměla. Jen se políbili. Copak je tak špatné? Copak je natolik špatné někoho milovat a chtít být milován. Vždyť ona o takové lásce snila celý život, a když sem odjížděla doufala, že jí tu najde. A když se to stalo, tak proč to není takové jaký si to představovala?

Své vyprávění ukončila touhle otázkou a Lucy se na ni jen se soucitem podívala. „I donť know…“ pokoušela se jí utěšit a zmírnit její pláč. Jenže dobře věděla, že jí nemůže pomoct – ona nemá sílu měnit svět.

Ale i přesto byla Klára moc ráda, že je tu Lucy s ní, a že mohla někomu svůj smutný příběh povyprávět. Sice to nic nevyřešilo a nic se nezměnilo, ale rozhodně jí to pomohlo už se necítila tak sama.