VÝSADEK-19

Přes přední sklo automobilu hleděl Jean Anyz na lesní cestu vedoucí do kopce, po niž před chvíli sjel. Stále seděl na klíně mrtvého vojáka a měl zařazenou zpátečku.
Mezitím se z druhé strany k vrchu kopce rychle přibližovalo nákladní vozidlo s německými vojáky. Každou chvíli se dalo čekat, že se náklaďák objeví na vrcholu kopce.
„Zacouvejte támhle za ty houštiny!“ vykřikl z lesa podél cesty běžící major Marcel Degail. Zrak Anyze spočinul na větším množství křovin, která se nacházela u okraje cesty. A za nimi byl malý palouček, na něhož se dalo kolem houštin vjet. Rychle proto točil volantem, tak aby po zadu najel na palouk. S potem, který mu stékal po tváři couval za okamžik rychle tam kam chtěl. Ve stejný okamžik pohlédl na kopec a zahlédl na jeho vrchu objevit se horní část korby nákladního vozidla. V následující vteřině projel kolem křovin a po stočení auta zajel co nejvíce za ně. Přes hustý porost skoro neviděl na cestu, co vedla jen pár metrů od něho.
Major Degail zalehl rychle do prohlubně za jedním stromem a přes kmeny stromu sledoval jedoucí náklaďák, který už sjížděl z kopce. Na opačné straně lesní cesty ležel v porostu i Alain Martell a přes namířený samopal se zadíval na přibližující se nákladní vozidlo.
Ve stejnou dobu Anyz vypnul u automobilu motor. K sluchu mu hned dolehl hluk motoru a pak náhle pocítil prudký úder do tváře, přičemž se mu zatmělo před očima. Mezitím se totiž probral z omráčení vedle na sedadle německý major. A ten ho udeřil tvrdě loktem. Úder Anyze zcela zaskočil, načež se skácel z klína mrtvého vojáka na zem. Protože neviděl skrz spodní část auta holinky důstojníka, tak mu bylo jasné, že zůstal sedět ve vozidlo. To se mu vzápětí potvrdilo, když na něho spadnul mrtvý voják, jehož major shodil ze sedačky. Okamžitě si uvědomil, že Němec chce ujet. Hned poté se ozval hluk nastartovaného motoru. Auto se dalo do pohybu a ve stejný okamžik po lesní cestě kolem houštin projížděl náklaďák. Anyz se hbitě vztyčil s kamenem v ruce, který nahmatal na zemi. A protože by výstřel mohl upozornit projíždějící německé vojáky mrštil kámen. Ten vzápětí zasáhl sedícího majora do zátylku a on se za volantem zhroutil. Několika skoky doběhl k vozu a po skočení do něho vlezl, uchopil rukama volant a strhl jedoucí auta na palouk. Zároveň postřehl přes kmeny stromu v zatáčce cesty vzdalující se nákladní vozidlo. Bylo štěstí, že zadní část korby zakrývala plachta, a tak nikdo z vojáků sedících uvnitř nic nezahlédl.
„Hrome, co se to tady dělo?“ zeptal se major Degail, když doběhl už ke stojícímu autu.
„Ten Němčour se probral a měl zaječí úmysly. Tak jsem mu musel domluvit,“ konstatoval Anyz.
„Měli jsme ho zabít rovnou,“ mínil Martell.
„Rychle je posadíme do auta. Ať už to máme za sebou. Vy Martelle běžte hlídat,“ řekl major a zanedlouho oba Němci seděli v autě. A o něco později se z kopce řítilo velkou rychlostí vozidlo, na jehož pedálu od plynu spočívala cihla. Anyz stál přikrčeně před zadní sedačkou a rukama držel volant, za nímž seděl mrtvý voják. Vedle něho seděl omráčený major. Přes přední sklo sledoval, jak se rychle přibližují mohutné kmeny stromů. Natočil volant tak, že vozidlo jelo přímo na ně. O několik vteřin později z automobilu vyskočil. Na zemi se několikrát překulil a zároveň zaslechl velkou ránu, která doprovázela náraz vozidla. To se převrátilo, přičemž oba Němci z něho vypadli. Rychle Anyz sebral cihlu a pak se sklonil nad tělem německého důstojníka.
„Je mrtvý pane majore,“ sdělil opodále stojícímu Degailovi.
„Tak to je dobře. Mizíme!“ řekl major a za chvíli trojice mužů vběhla do lesního porostu.
KONEC DEVATÉNÁCTÉ ČÁSTI