Truchlivá balada o anarchistově obuvi

Deprese dnes na mne padla - pohlédl jsem do zrcadla, a to, co v něm spatřil jsem otřáslo mým osudem. Vidím špínou bledé slechy, svetr hnusný, pod ním blechy, pod pasem flek, suchý, hnědý a plísní pokryté dredy. Z červů v nosních dírkách krajku, to by všechno bylo v cajku. Jenže máma moje boty vyčistila od mastnoty! Bojím se, že až to zjistí vyženou mě anarchisti. Zavolají na mě: „Co ty! Vždyť máš vyčištěné boty!“ K nule klesly moje šance jít proti Světové bance. Trénoval jsem házení zápalnými lahvemi, rvaní kostek z chodníků, převracení patníků. A teď kvůli čistým botám je mé odhodlání to tam. Není konec dnům však všechněm, nejsem já u konce s dechem, boty zčuním lejnem, hlínou, zvratky a všemožnou špínou! Naděje má ještě dýchá, vždyť jsem anarchistů pýcha! Nechám zahnít předkožku- a vyrazím na demošku!

---