nedotčení

nedotčení

Asi jsem se narodil už ztracen, když promluvím jen tlumím smutný pláč.

..polibek je složen ze sta dracén a na oblacích letí věčný spáč ..

Možná jsem tě potkal a otočil se zády, nechal tě tak vprostřed davu stát.

..utopený v bezmoci se trápí, na korábu z mořských hadů tryzna bude vlát ..

Na popravčím oři přijel první král a jeho žena padla pod kopyta.

Kůň se neptá jestli může spát a když hlad má spadne do koryta.

Tisícero vůní na stech ohniváčků, ptáčků s motýlími křídly,

Nad jezero ve snech zbloudilo pár dráčků, kamarádů s šídly.

Na dně řeky utopení slizcí hlodavci,

..šaty touhy vlají z vikýřů..

dvakrát vyvraždění staří moldavci

..Tisíc marně svatých rytířů..

..s pohlazením od vdov z divanu..

bezprostředně prosí o ránu

z bezmoci..

Jsou dva způsoby jak zmást bezúhonnost – poprosit ji o dvě cigára,

nechat střílet do svých přátel a pak vyřvat do rána, že spasil děvku.

Vyražený dech jí sluší jako perleťové šaty a náušnice z kostí beznohých.

Udiveně vzteky prosí o soudržnost, že se vrátí, než se rozední.

Vezme sebou ráda svoje kamarády z dětství,

Utluče je první obručí…

Stopí šaty morem nedotčené,

ty černé ráda donosí…

Smáčí vlasy v klihu namořené,

mezi žebra vryje odznak,

díky skautovi…

se neprosí…