Z postele

postel je snad nejlepší vynález člověka, co do nábytku já to říkám pořád :)) t*

A znáš to, když jedeš metrem, zapomeneš vystoupit a na konečný přejdeš na druhou kolej s tim výrazem: Přesně sem jsem chtěl dojet! :-)

checht...a vyběhls je? Já to zkoušela několikrát...z posledního pokusu mam ještě jizvu na koleni:-)))

Jo, to ja taky dovedu snit s otevrenyma ocima, ale to pak vecinou nekam narazim, jako tuhle jsem se zasnil v metru na Florenci a vlez jsem si na protijedouci schody.. No proste trapas :-)))

my temní elfové to máme jednoduší, dokážeme snít s otevřenýma očima

Jo, postelicko posteli, proc ja si te uziju jen v sobotu a v nedeli.

To je teda nápad v posteli si chrápat! Fousiska má dlouhá parafráze pouhá... (Doporučuju píseň Člověk nového typu z desky Made in Valmez od Mňágy a Žďorpa: "Já chci žít jen ve snu o tom celý den sním, vždyť do snu když klesnu tak nabeton vím že vše je jen jako že vše je jen sen že teď můžu všechno než mě probudí den pouhý...")

trefný - teda podle nálady. udělej takovejch věcí sto a budu tě opěvovat. (není ironie)

velmi výstižné, jen člověk musí doufat, že nepřijde nějaká noční můra... :-)

Taky ? já mám občas stejný pocit:-)

hm .. rým zemi / posteli ... mňjo já nevím .. (

jéé, jak já bych se někdy zakrtkovala do tý postele - a na furt! Jenže, zaplaťbůh, ono to nejde. Ale snít se dá i za chůze. Někdy se při tom člověk i vznáší nad zemí, jindy zas brkne o šutr, pěkně si natluče čumák a chvíli sprostě nadává. Ale což, život stojí i za nějakou tu bouli.