MILENCI Z ROKU 1999

Seděl jsem na lavici a díval se na její záda. Obdivoval jsem ji, jak pracně a zaujatě se pokouší udusit ponožkou. Netušil jsem, že ji má napuštěnou omamným lepidlem. Byla to prostě tvrďačka. Musel jsem se ji nekontrolovatelně obdivovat. Dostal jsem z toho závrať a spadl na zem. Cestou jsem se udeřil o roh židličky a zaslechl, jak zazvonilo na konec desetiminutové přestávky. Do třídy se všourala naše třídní domina. Táhlo ji na šedesát a vypadala celkem sexy. Měla černou úplou kůži na vysokých podpatcích a velká prsa. Ze rtů ji odpadávaly celé kusy červené rtěnky. Z hloubi srdce, nevěda proč vlastně, jsem ji miloval. Toužil jsem ji políbit. Odjakživa se mi tak nějak líbily charakterní ženy. Ale švihla mě jen bičem přes zadek, a já tak byl nucen posadit se zpět do lavice. Začínalo totiž vyučování. Naše třídní domina si před sebe na stůl položila učebnici deprese a zachrblala něco v tom smyslu, jestli někdo nechybí. Samosebou chyběl Řeháček. Stejně jako obyčejně byl u paní doktorky a simuloval. Jenomže paní doktorka ho až bezmála chorobně zbožňovala. Snad až masochisticky si totiž od ní nechával do sebe vrážet různorodé injekce plné chemických roztoků. Až po letech jsem se dozvěděl, že z Řeháčka na stará kolena vyrostl veterinář. Mně kupříkladu, když mi bylo patnáct a měl jsem zrovna ukončit docházku na základní školu, hráblo. Přišel jsem za jedním chlápkem v bílém plášti. Myslím, že to byl doktor, co řezal lidská těla. A řekl jsem mu:

,,Pane doktore, myslím si o sobě, ne, jsem přesvědčený, že se za mě stala noční můra.“ Podíval jsem se na něj jako na malý a nevábný kousek od celofánu obnaženého taveného sýru. Týpek v bílém se na mě uhrančivě zazubil a neotřele racionálně se vyjádřil:

,,Ale chlape, co tady za mnou lezete. Já jsem chirurg a dobrovolný dárce orgánů. My se tady nezabýváme takovými drobnými lidskými psychotickými krizemi. Do prdele, to byste si s tím měl zajít spíš do cvokárny. Tam už vás spraví elektroléčbou. Slyšel jsem, že je to dnes docela v módě.“

,,Jenomže, když vy jste tady svítili,“ kňourl jsem něžně. Dal mi však jen facku a já se psychicky zhroutil. Neovládl jsem se a začal nebezpečně dráždivě bzučet. Ale to už je tak dávno. Vždyť se to mělo teprve stát. Nyní jsem ve škole a naše třídní domina výrazně špulí provokativní rety. Vypadají jako nějaká rozpůlená řiť. Listuje třídnicí, poté sahá do šuplíku a vytahuje z ní Beretu, pročež vyprázdní celý její zásobník do Řeháčkovy nejapně trapné figuríny, která ho tu měla v jeho nepřítomnosti zastupovat. Řeháček byl podle mě taky pěkné psycho. Když tu však Běta, ona pohledná toxikomanická holka s ponožkou, inhalující v sebe kvanta výparů omamného lepidla, dostala šok. Pravděpodobně rozrušena střelbou vyjadřující smrtelnou agresivitu naší třídní dominy a celkové rozleptání jejích mozkových buněk zapříčinilo, že se svalila jako Špalek - což byl další můj spolužák - na podlahu a roztáhla nohy. Něco nejasného, až existenciálního kvikla. Mám dojem, že asi v tomhle smyslu:

,,Au.“

Ale to už do třídy vběhl školník. Spatřil třídní dominu jak v ruce stále svírá doutnající pistoli a na podlaze bezbožně, chtíči odevzdaně a eroticky, se válející Bětu. Neváhal jsem už ani okamžik a vrhl jsem se na ni. Vyrazil jsem z lavice jako nějaký splašený chromý koloušek. Nedopatřením jsem pěstí srazil školníka k zemi a domina na mě zaječela:

,,Měrka, tak za tohle vás čeká vyznamenání. Začínám si vás považovat, a pokud se nemýlím, jistě vás čeká vysoká škola a strmá kariéra. Vy jeden mafiáne...“

Poslal jsem ji ve spěchu několik vzdušných polibků a svalil se na Bětu. Chlapci ze třídy si svlékly své trenýrky a dívky z nich narychlo spíchly červený stan LÁSKY. Chtěli nám, mně i Bětě, udělat příjemné soukromí na spárování, plné podmanivé a dráždivě náruživé sexistické atmosféry. Tehdy měla škola ještě význam. Dalo se tam pohodlně a za přijatelných okolností předčasně rozmnožovat. Ale dnes! Člověk aby si jen píchal pervitin.

Zapálil jsem si Startku bez filtru a bezduše zašlukoval, přičemž jsem se i zahleděl na ošetřovně v blázinci do prázdna. Kroměříž je sice docela hezké město. Hlavně v létě a z jara. Berete chemické svinstvo, které vydatně a tajně prokládáte pivním mokem. Poté se v děsuplné hysterii probouzíte na záchytce a chcete k sobě maminku. Pročež vás uzavřou do klece na uzavřeném oddělení 6A. jako nějakého šimpanze. A pustí vám dechovku přímo do ucha. Mučí vás drásavým zvukem zemědělských primitivů.

4. září 2004

Chlív out