Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Beznaděj stáří

07. 09. 2004
2
0
5556
Autor
Atrament

Poněkud starší věc, kterou jsem pouze trošku oprášil...

Stalo se to jednoho krásného letního dopoledne. Jel jsem zrovna po hlavním tahu Havířovem a vzhledem k docela plynulém provozu jsem dovolil svým myšlenkám utéct někam za práh všedních starostí. Snad proto jsem si ji nevšiml. Drobné seschlé stařeny, pomáhající si při chůzi ošklivou dřevěnou vycházkovou holí. Vstoupila roztřeseným krokem do cesty, což se jí stalo osudným. Mé reflexy, za normálních okolností docela v pořádku, byli nyní ukolébány sladkým přemítáním. V okamžiku, kdy jsem dupl na brzdu, vylekaně vzhledla a naše oči se na okamžik střetly. Zahledl jsem v nich strach a bolest. Pak najednou odněkud vyšlehla tma a milosrdně spolu s tichem zastřela mé vědomí.

 

Probral jsem se v posteli a celé tělo mě bolelo. Pokusil jsem se vstát, ale musel jsem vynaložit spoustu sil jenom na to, abych se posadil. Po krátkém odpočinku vsedě jsem nakonec přece jenom vstal. Nemotorně jsem se rozhlížel a snažil se zorientovat a trochu se sebrat. Nejsem v nemocnici, jak jsem zprvu předpokládal, ale v nějakém bytě. Nábytek byl značně starý, ale docela vkusný a udržovaný. Zničehonic mi přišlo, že to tu znám a automaticky jsem šel do koupelny, aniž bych na chvilinku zaváhal kudy jít. Připadalo mi to podivné, protože bych klidně přísahal, že jsem tu nikdy nebyl. Se spoustou otázek v hlavě jsem tedy vstoupil do koupelny, rozsvítil světlo a pohlédl do zrcadla. A hleděl jsem do tváře té stařeny, co jsem ji srazil autem. Viděl jsem tytéž oči plné bolesti, tytéž zatrpklé rysy a šedivé vlasy. Ale byly to mé oči, mé rysy a mé vlasy. Dřív než jsem stihl propadnout panice, mé vlastni já začalo ustupovat do pozadí, jakoby ukládáno k věčnému spánku zmizelo někde v hlubinách mého mozku a bylo nahrazeno jiným, starším, mnohem unavenějším a ženským. Během několika vteřin jsem se zcela ztratil v nitru zestárlé a osamělé důchodkyně.

 

První myšlenka, co mě poté napadla už jako scvrklou babičku, bylo že mám dnes narozeniny. S lítostí jsem vzpomínala na své mládí, kdy tento den znamenal oslavu, spoustu dárků a přátel, hromady dobrého jídla, pití a hudby. Dnes už šlo pouze o smutnou bilanci minulého, nenávistné prokletí budoucího a odpolední nucená zdvořilostní návštěva "drahých" potomků. Mezitím jsem se oblékla a vyrazila do obchodu nakoupit nějaké ty chlebíčky a lahvinku vína. Bylo pěkné počasí. Slunce jásavě svítilo, jako téměř vždy v den mých narozenin, to jenom ve mně byla černočerná tma a prázdno. Jako stín jsem se ploužila po chodníku. Jako výsměch Stvořiteli podpíraná berličkou, jedinou oporou soumraku mého života. Zcela nepochopitelně se mé myšlenky víc a víc stáčely k mému muži, již téměř deset let mrtvému. Je možné, že by bylo vše jinak, kdyby ještě žil? Cítila bych se méně osamělá? Vždyť ke konci už jsme spolu stejně příliš nemluvili. Věnoval spoustu času svým známkám, dokázal se nad nimi hrbit s lupou v ruce celé dny a moji existenci nebral nijak zvlášť na vědomí. Přesto se mi po něm stýská. S těmito a ještě depresivnějšími úvahami jsem vstoupila na přechodu do vozovky, aniž bych se rozhlédla a vzápětí se mi do uší zařízlo kvílení brzd. Úlekem jsem až nadskočila a pohlédla jsem přímo do vyděšených řidičových očí, jehož auto se neúprosně na mně řítilo. Kvílení pomalu přešlo do jediného vysokého tónu, jenž svoji intenzitou drtil moje mozkové závity, až vše explodovalo do naprosté tmy a ticha.

 

Zmateně jsem se díval do oči té stařeny a s úžasem pozoroval, jak strach a bolest z nich mizí a jsou nahrazovány nadějí a prosbou. Vteřiny trvaly celé věky. Nemohl jsem její prosbě nevyhovět a tak jsem přesunul nohu z brzdy na plyn a vůz prudce poskočil vpřed. Stará a nešťastná žena přijala náraz auta s nesmírnou úlevou a já spokojeně pozoroval její tělo letící vzduchem. Už vůbec ne roztřesené a neohrabané. Zbytek mého znovunabytého já se laskalo myšlenkou na mohutný strom na kraji cesty. Stačilo jen strhnout volant a pak už jen čekat...


pacajda
25. 09. 2005
Dát tip
Armide, možná se divíš, že čtu Tvé starší dílko - vysvětlení je, že dávám přednost próze. Velmi mne to zaujalo. To ztotožnění se starou dámou, ten bytostný přenos, je velmi sugestivní. A jakkoliv stáří právě této ženy bylo prázdné, a tudž smutné, cením si autorovy snahy je zachytit. Vždyť právě představit si, "jak by mi bylo, kdybych byl v kůži toho druhého", je ta nejvyšší forma empathie. A literárně zachycené je to opravdu až překvapivě dobře! Mám jenom maličkou připomínku: máš tam gramatické chyby - shoda podmětu s přísudkem apod. Prosím, oprav si je. Jinak Ti s radostí za tuhle povídku dávám T.

Jarodějka
03. 12. 2004
Dát tip
moc smutný pohled na stáří :O(

aRmida
18. 11. 2004
Dát tip
a2: no jo, ale proč píšeš takové věci jako "tohle není nejsprávnější pohled na stáří" apod.? autor se na stáří může dívat jak chce. kdyby začal staré lidi urážet, tvrdit že všichni jsou nevímco (třeba něco neslušného), tak by výtka byla na místě. ale nemůžeš napsat, že tohle je špatný pohled na stáří. tím říkáš, že všichni by se měli dívat na stáří určitým způsobem, tedy psát podle jakéhosi společensky korektního mustru (tohle přece není nekorektní), což je prostě pro mne nepřijatelné.

a2a2a
18. 11. 2004
Dát tip
Armide: cituji ze své kritiky nahoře, což svědčí, že jsem se choval korektně. Vím, že to nemyslíš zle a líbí se mi, že se umíš zastat. Autor to nemyslel zle, to jsem pochopil, ale život ve stáří si zaslouží spíše obdiv a pokud už jsou i beznadějná stáří a ona jsou, pak zde chybí jakékoliv vysvětlení. A nakonec jen opakuji, že autor to určitě myslel dobře, jen jsem si dovolil toto připomenutí, poněvadž to tak cítím.

Atrament
17. 11. 2004
Dát tip
a2a2a: Mně záporná kritika nemrzí, vím že nepíšu dokonale a tak se snažím z těch kritik si vytáhnout čeho bych se měl v budoucnu vyvarovat a ne čem bych měl zapracovat. Proto jen víc a houšť. :) aRmida: obávám se, že málokdo přemýšlí podobně zmateně jako já:))) jinak díky

a2a2a
17. 11. 2004
Dát tip
Jsem rád, že to tak bereš, není to dané každému a z mé strany šlo spíše o rozdílný názor na tvou filosofii povídky než na samotné psaní. Děkuju a jak budeš mít něco nového, dej vědět.

aRmida
16. 11. 2004
Dát tip
a2: hraješ si na boha nebo co? autor přece nechce tvrdit, že všichni staří lidé to takhle cítí. je to povídka fikce, příběh, který vznikl v hlavě autora, a kdyby na světě neexistoval ani jeden člověk, který by podobné rozuzlení příjal jako úlevu, pořád má autor oprávnění to takhle napsat. proč si někteří lidé pořád myslí, že povídky musí být realistické nebo co? vždyť se za tím může skrývat spousta úplně jiných významů. čti někdy něco jiného než písmáka!:-) atrament: super. zdá se mi, že možná přemýšlíš podobně jako já, takže je mi tvůj styl docela blízký

a2a2a
16. 11. 2004
Dát tip
aRmida . Tvá poznámka na mou adresu je zbytečně zlá. Vyjádřil jsem názor a to velmi slušně. Mám právo to takto vnímat. A nemám z toho, že jsem nepochválil, žádnou radost. K autorovi. Až něco znovu napíšeš, dej avízo. Rád si tě znovu přečtu a výhrady jsem měl výhradně k filosofii povídky. Rozhodně ti přeju, ať pokračuješ, já taky musím překousnout nejednu kritiku, která mne zamrzí. Ale naučil jsem se, že někteří, když záporně hodnotí mé věci, tak to dělají s dobrou vůli a občas na ně dám. Snažím se být stejný.

StvN
08. 11. 2004
Dát tip
Tady jsem, koukám, byl.

Black_Bart
13. 09. 2004
Dát tip
A dodatek: je krávovina jezdit Havířovem po hlavní strasse. Tam je to samá křižovatka, policajti a plno chodců (viz povídka). Příště to vem raději po nábřeží, je tam klid, akorát dávej bacha před školou.

Aika
11. 09. 2004
Dát tip
Anonym10: fakt doost dobrý názor:-)))) nu... je zajímavé sledovat ty názory,jak se někdy prudce liší... :-)) Ale to tvoje dílko mělo úspěch, takže OK:-) papap, aika:-)

Black_Bart
09. 09. 2004
Dát tip
Stylisticky v pořádku. Obsahově se neztotožňuju. Když mi bylo osmnáct, myslel jsem že třicítka je bezútěšná a člověk aby si pomalu chystal penál. Teď si to samé můžu myslet o šedesátce. A pak bude najednou člověku sedmdesát a z hrůzou zjistí, že se mu pořád chce žít. Ale jako nápad to má něco do sebe.

StvN
08. 09. 2004
Dát tip
Nezaujalo ani obsahem ani slohem.

Atrament
08. 09. 2004
Dát tip
a2a2a: "...ale této bezútěšnosti ( pokud bych jí i přijal ) předcházel život, který nejspíše nemohl být jen beznadějně prázdný )..." - konec špatný, všechno špatné... aika: Díky!! I když to mělo být spíš depresivní, než strašidelné, přesto díky a ahoj! StvN: to se stává:)

a2a2a
08. 09. 2004
Dát tip
není to všechno špatné, už jen fakt, že jsi si zvolil takové téma, je cenné a to je velmi důležitý základ pro další směřování

Aika
08. 09. 2004
Dát tip
ono to bylo strašidelný.. ale vnitřně, víš.. to uvědomění si toho prázdného stáří... víš? :-) papap ,aika:-) takže depresivní pojetí vyšlo.. :-)

a2a2a
07. 09. 2004
Dát tip
Nemohu se ztotožnit zcela s obsahem. Ale je to velmi subjektivní, nemyslím si, že je to ten nejsprávnější pohled na stáří jak ze strany mladších, tak ze strany většiny, výrazné většiny starších. Autor sice poslední větou jakoby odsuzuje tento pohled, ale tím, že se před tím převtělil do stařeny ( mimochodem už samotný ten výraz se mi nelíbí a jen vymezuje obsah povídky ), automaticky převzal onen bezútěšný pohled, ale této bezútěšnosti ( pokud bych jí i přijal ) předcházel život, který nejspíše nemohl být jen beznadějně prázdný ). Autor to nemyslel zle, to jsem pochopil, ale život ve stáří si zaslouží spíše obdiv a pokud už jsou i beznadějná stáří a ona jsou, pak zde chybí jakékoliv vysvětlení. A nakonec jen opakuji, že autor to určitě myslel dobře, jen jsem si dovolil toto připomenutí, poněvadž to tak cítím.

Aika
07. 09. 2004
Dát tip
Mně se dílo moc líbilo, neslo mě ze strany na stranu a strachu jsem měla víc než dost.. uhuh.... Moc hezký!! Líbily se mi ty přechody§ Super! papap, aika:-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru