Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSluníčko :-)
03. 10. 2000
1
0
2311
Autor
Barka
Máš chuť světla poznání,
máš všechno světlo světa,
i sladce chutná zklamání,
když v tvojích očích vzkvétá.
Máš jiskru, která bolívá,
máš v sobě kousek ohně,
kam smutek z tebe chodívá,
když usměvu máš hodně?
Voníš jak tisíc koření,
máš chuť tak ryzí něhy,
chutnáš mi lásko nadějí,
tvé chuti neznám břehy.
Cítím Tě celým svojím já,
když myslím na chuť tvojí kůže,
chtěla bych, jak ve snu stejně ochutnat,
ale copak na dálku to člověk může?
Zaplatila bych klidně spoustu cel,
kdybych k tvojí duši měla klíček,
cítím, že není bezbarvá,
barevných máš v sobě sklíček.
Každé jak duha proniká
a dává úsměv mojí tváři,
kdo by se divil „sluníčko“,
když tvoje duše do okolí záři.
*Sluníčko: no tohle nemusím ... výrazná pof ... au-svojím vážně krušné ... zas konflikt mezi abab a abcb?
m.
ten člověk musí mít ale obrovskou sílu - UÁÁÁ))))
nebo že by stromy stromy přes mluvily svou silou, která jak výše zmíněná láska proudí???
juj...
břitvy do žil a těla pryč...
co bych k tomu řek... no -
jedna moje kamarádka na mě (no nejennom na mě) taky vždycky volala Sluníčko...