UVNITŘ

Do čáry života bodla mne včela

zemřela, chtěla mi něco říct

světlo je plamen ve stínu tekoucích voskovic

pálí se křídla lidských soumraků

vložen je klín do setkání

touha sepjala ruce

v pousmání

vírem je řeka

snahy bez ustání

slova chytají bez hlesu dech

závan vnitřního hnutí

klečíce poskrovnu vzdech

proč jsi tak krutá

svědomí dává ti růži

v blouznění rty drásají kůži

vinen je pocit procitnutí

bezbřehá lítost vzlíná

zrodu skon umocnění

předešla pád vznosná pýcha

ty jenž jsi barde bez hlásku pěl

ve skrytu mocných básníků děl

černá si na víčka maluje ruměnec

bílá tě halí aniž bys chtěl

v listech vavřínu je vetknuta odpověď

trápí medově jazyk ten jed

břízo sloupni svou kůru

anděli požehnej nám, slabým z kůru

zhlédl se měsíc na hladině času

opodál vteřiny tečou

nohou obuty v trysk

víno je dopito

kal z hroznů v hrdle ztuhl

ručičky stojí,

je odbito.