Děkuji internetu

Už to bude víc jak rok,

co svět techniky a osud spojil naše cesty,

udělat ten správný krok,

a světem písmen poznat jedna druhou mohli jsme,

svý trápení,své štěstí...naše resty.

Nevím,možná zní to divně,

ale mě se zdá,že jedna druhé jsme si dost podobná.

Zdravotní problém ve stejnou dobu jsme spolu měli,

a div spolu v nemocnici na lůžku neleželi.

Pak denně spolu a písmenkami,

podnikali jsme hrátky a aníž by jsme se znali,

shodli jsme se a včas se stáhli zpátky,

aby nás nepoznali.

Pak malá neschoda mezi nás vstoupila,

byl v tom zlý člověk,

ale já stále v pravdu věřila a vše se vysvětlilo,

já trpělivě čekala,

a ono se to vyplatilo.

Posléze začali jsme si zas písmenka vyměnovat,

psali si o trápení,o láskách,

a zlých lidí snažili se vyvarovat,

snažili si poradit i zapeklitých otázkách.

Obě zažili jsme si lásku krásnou,

ataké velké zklamání,

snažili se jedna druhou podržet,

i když nám to do ted hrůzu nahání,

nezbořil se kvůli tomu svět.

Pak jednou přišel nápad,

a my si řekli,že se setkáme

a ačkoli nás dělí dálka strašlivá,

těšili jsme se na to až se poznáme,

stalo se to a já měla pocit při setkání,

že jsi člověk,který mě dokonale zná.

Ač už jsme velký holky a matky od dětí,

užívali jsme si jako malý děti,

jéééé...tolik se nám toho přihodilo

a písmenkové přátelství se

v opravdové přátelství proměnilo.

Ted mi scházíš a moc stýská se mi,

prítelkyně má,

já v tobě novou sestru mám,

mám ráda tvoje děti a tak mi připadá,

že za svou rodinu vás pokládám.

Snad napsala jsem vše jak cítím a jak to bylo,

a vím,že stejné myšlenky máme,

naše přátelství budu chránit,

aby ho nic nezničilo,

a vím,že obě vše do toho dáme.

Vždyt obě stejně oblékáme se,

myslíme i cítíme,

obě máme stejná trápení a myslím,

že jedna druhé věříme.

Tak poděkovat,tímto chtěla bych

moderní době a internetu,

že našli se dvě holky...ženy,

co ještě chtějí se spolu smát

a užívat si světu.