Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHoubičky
26. 09. 2004
1
0
2222
Autor
Sanelma
Houbičky
Za úplňku mezi stromy,
rostlinky co rány hojí.
Pestré, vonné...extáze,
čekejí tě nesnáze.
Dřív však přijde rozkoš, slast,
kašli na rum, tvrdej chlast,
příroda je matka víš?
...co sis prožil, nepovíš...
A mezi stromy luna bledá,
houbičku ti vřele podá.
Čekají tě čerti, víly,
nepospíchej! Ještě chvíli!
A přesýpací hodiny,
byly tu i nebyly...
Sličná nožka, klobouček-
kdepak je náš Jaroušek?
Ale, támhle mezi stromy,
kde rostlinky rány hojí...
Leží očí vykulené a ve
svitu luny bledé
přesně vprostřed palouku,
stojí dáma v klobouku.
panbuh zaplat za ty dary. Tak uz za ty 2, v lepsim pripadku 4 radky denkujemi bardzo!
ale jo. je to dobrý. jenže něco je na tom nedobrýho.
ovšem poslední sloka, respektive poslední dva řádky... tak to mi lahodí.
konkretněji by to nešlo, starý pane,:)
jako nevim, jestli ma vubec cenu neco psat? nebo nevim jakoze co to proboha pise? nebo nevim co to jsou houbicky,..vzdyt babicky z nich dela smazenicu, ze? :)
Kristýn_Pravda
07. 11. 2004
Víš co je paradox?
že houby nejím...takže nevím, jaké jsou. Stačí, že jsou slizké, víc nepotřebuju vědět:)
d*