PARALELNÍ SVĚT-20

Čtveřice mužů jako zhypnotizovaná hleděla na obrazovku monitoru. Na ní bylo vidět mnoho bezvládných i svíjejících se těl německých vojáků.
„To je hotovej masakr!“ vyhrkl major Karel Pokorný.
„Támhle je vidět ve dlažbě nějakej kráter,“ řekl nadporučík Mirek Vincent, který ovládal vyslanou sondu do budoucnosti.
„Tam musela vybouchnout asi nastražená nálož,“ mínil podplukovník Michal Novotný.
„Silně mi to připomíná záběry po sebevražedných útocích v Iráku,“ poznamenal major.
„Ti náckové si nic jinýho nezasloužej. Ale kterej idiotskej vodbojář tohle proved?“ řekl tázavě kapitán Jan Skácel.
„K tomuhle přeci nikdy u nás za okupace nedošlo,“ mínil nadporučík.
„Tohle je paralelní svět, který ale svým historickým vývojem nemusí kopírovat historii našeho světa,“ konstatoval podplukovník.
Mezitím se mužům naskytl pohled na propuknuvší chaos, který po výbuchu na Václavském náměstí nastal. Mnohá těla vojáků byla rozervaná k nepoznání.
„Tomuhle rozhodně musíme zabránit. Nacisti by rozpoutali strašný teror. Pane nadporučíku, vyšlete teď hned nad Václavák naše miniletadélko. Porovnáním musíme zjistit, kde přesně došlo k explozi,“ řekl podplukovník Novotný.
  O čtvrt hodiny později na druhém monitoru viděli klidně vyhlížející podlouhlé náměstí, což ostře kontrastovalo s výjevy na obrazovce prvního monitoru.
„V tuhle chvíli snímá sonda i naše miniletadélko náměstí ze stejného úhlu. Počítači jsem zadal, aby vyhodnotil rozdíly,“ pronesl nadporučík Vincent.
Uběhlo jen několik málo minut a výsledek se dostavil.
„Tak je to jasný. Místo výbuchu se nachází v prostoru, kde je kanál,“ řekl nadporučík.
„To by znamenalo, že k vnitřku poklopu toho kanálu byla nastražena nějaká výbušnina,“ mínil major Pokorný.
„Musíme tu sondu dostat vo pár hodin zpátky proti času, aby monitorovala dění na Václaváku a i pod ním,“ pronesl vážně podplukovník.
„Musím jí dostat zpátky do našeho času a pak zase jí poslat časem. Ale v tom manuálu se píše, že při prvním používání se rychleji voslabuje její operační doba. A zvláště přesuny časem mají na to vliv. Nedokážu odhadnout, jak nám dlouho dokáže pak fungovat,“ poznamenal nadporučík.
„Prostě to musíme risknout,“ řekl kapitán Skácel.
„Dobře. Už jí stahuju zpátky. To co zachytila, se automaticky nahrálo. Můžete si to přehrát,“ sdělil jim nadporučík.
Zanedlouho se na jednom z monitorů opět objevili pochodující němečtí vojáci. Major Pokorný zpomalil ten záběr, když došlo k explozi. A nakonec jej zastavil.
„Vidíte! Létají do vzduchu dlažební kostky! A to mohl buď způsobit dopad minometnýho, nebo dělostřeleckýho granátu. Nebo výbušnina umístěná v tom kanále. Ta druhá možnost je nejreálnější. Škoda, že nebyla ta sonda zapnutá na rentgenové vidění,“ mínil major.
„Sonda je zpátky v našem čase. Do jaké konkrétní hodiny jí mám poslat?“ zeptal se nadporučík.
„Ta přehlídka začala kolem jedný vodpoledne. Jestli opravdu někdo do toho kanálu umístil nálož, tak jí tam dal třeba s předstihem. A mohl jí i načasovat. Monitorování začneme vod osmý hodiny,“ řekl podplukovník.
„Dobře. Doufejme, že ta sonda vydrží těch pár hodin,“ pronesl nadporučík a zanedlouho se z obrazovky monitoru ztratilo zrnění. Načež se objevilo skoro úplně liduprázdné Václavské náměstí.
„Rentgenové vidění zapnuto. Zatím v tom inkriminovaném kanále nic podezřelého není,“ konstatoval nadporučík.
„Čeká nás asi pár nezáživných hodin. Snad z toho jednotvárnýho pohledu nezblbneme,“ řekl kapitán a usadil se do křesla jako ostatní.
KONEC DVACÁTÉ ČÁSTI