Jak se ztrácí pes

     Snadno. Aspoň ten náš. Ale popořádku.

     Většina lidí občas něco někam založí, položí a zapomene. Nebo 

sice nezapomene, ale někdo jiný mu to - leckdy v dobré vůli - přemístí.

Třeba tím, že to uklidí. (Tak možná vzniklo známé rčení, že pořádek je pro blbce, neboť inteligent zvládne chaos.)

     Poněkud zvláštní jsou ztráty domácích mazlíčků. Pokud jde o zalezlé myšky nebo křečky (i s těmi máme zkušenosti), po čase zkrotnou hlady a pamlsek je spolehlivě vyžene z každého úkrytu.

     Pikantní bývá ztráta hada nebo pavouka (čím jedovatější, tím bývá větší legrace při hledání nebo odchytu), spolehlivě zábavu nabízí červi, potemníci a jiná havěť, sloužící jako zdroj energie pro výše uvedené, pokud se rovnoměrně rozptýlí po bytě.

     Nám se pravidelně ztrácí pes.

     Schopnost ztrácet se má odmalička. Zásadně tak činí doma, venku to nějak není ono, protože nás chce mít pod kontrolou a z vodítka se  ostatně ztrácí dost těžko.  

     Před jeho příchodem do našeho nevelkého 3+1 jsme netušili, kolik skrýší se v bytě nachází, jaké netušené možnosti poskytuje a jak snadno ke ztrátě může dojít. Nyní, po dvou letech zkušeností jsme dospěli k několika závěrům :

1.Náš pes se ztrácí ÚMYSLNĚ.

Ví zcela přesně, kdy NEMÁ smysl se ztratit, kdy se to jednoduše nevyplatí - v čase mističky, před venčením a když shledá, že jsme příliš líní nebo unavení.

2.Ztrácí se RÁD.

Působí mu to evidentně potěšení a dobře víme, že se upřímně baví naším pátráním, když nás sleduje z některého úkrytu svýma korálkovýma očima, tlamičku od ucha k uchu. Jeho radost dosáhne vrcholu, když ho objevíme a je přímo úměrná době hledání.

3.Náš pes je VYNALÉZAVÝ:

Objevil totiž mimikry. Zásadně si nelehá na místa, která neodpovídají barvě jeho srsti; je převážně černý  a evidentně ho přitahují tmavé deky, kouty a strategická místa pod jídelním stolem. 

Důkazem vynalézavosti je i fakt, že své úkryty mění.  Málokdy ho najdeme dvakrát za sebou na stejném místě.

     Když ho běžné schovávání a ztrácení se přestane bavit, sáhne po těžším kalibru : nechá se zavřít v místě, kam se chodí jen občas a kde nás nenapadne ho hledat. Už se mu podařilo - zřejmě po vzoru D. Copperfielda - zmizet v koupelně, šatní skříni, komoře a na balkóně. Dokáže proklouznout v posledním zlomku sekundy při zavírání dveří, v momentě, kdy se ocitne mimo náš zorný úhel. Snad jediné, co jestě nevyzkoušel, je záchod.

     Absolutní dokonalosti dosáhl letos na jaře, kdy jsme zoufalí po dvacetiminutovém pátrání otevřeli zvonícímu sousedovi. S pobaveným výrazem se nás zeptal, jestli náhodou nehledáme psa. Mají totiž jezevčíka Broka, a náš mizera vyklouzl ven s odchodem známých a šel na návštěvu ve chvíli, když se Brok vracel z venčení.

     Zkrátka a dobře, nenudíme se s ním.Teď právě sedí vedle mě a kouká se, jak...

"...KDE ZASE JSI, POTVORO  ?"