Výlet z ahranice temných snů

Byl to sen? Slyšel jsem: "Pojď, nestůj, zahřejem…"
Kam jít? Kde spočinout?
Déšť za límcem, slota zuby cení .
Černá noc studeně se směje.
Co mě hnalo ven? Přes závěje?

"… Pojď nestůj, zahřejeme…"

Hlásek flétny trylek. Nocí se mi smál.
Příslib vášní chvilek…Jak to bylo dál?
Šel jsem nocí, loukou, lesem.
Písní tklivou, mámivou. Kamsi nesen.

Za brankou chaloupka. Tam sní něžná víla?
Hebká smělá kůzlátka hladí, slastně svírá?
Vichru kapky drásavě promáčely střechu.
Když já... Tiše, zvídavě. Stopy nechal v mechu.

"Teplou rukou pohladit, místa hebká tepavá.
Splynout, padat, odhalit. To vášeň mnou si pohrává?
Ťukám, čekám na pozvání. Ona ani nedutá, proč?
Teď nemám zdání…

Ona:
Touhou hořím, cítím, vábím, bořím.
Tkám sítě. Lehce pohladit, sevřít, vtáhnout,
sladit dech a splynout, duhou plout, vášní hynout...
Jak bych mohla kořist minout…?!

On:
Ta chvilka v tepu procítěná. V trylku smíchu odezněná.
Radostná to byla cena, já jsem muž, ty něžná žena.

Teplo hnízdečka a příslib naplnění…
A skutečnost? Lepší nežli snění.

Vichru kapky drásavě promáčely střechu.
Tiše, lehce, loudavě. Já stopy nechal v mechu.
Snad nebyl to jen sen …
Vzpomínka, krásná, krásnější.

Je den

---