Passio

     Jeden z těch známých zmatených dní, snad podzimní melancholie, snad ta neutěšitelná úzkost. Celý den se třásla nekonečnou nervozitou. To ty dvě silný kafe ráno v cizím bytě.

" Tenhle večer je jednim z posledních pokušení osudů," slibovala si, ale sama nevěřila svý odvaze začít znova, jinak. V tu chvíli měla jen jedinou jistotu - několikakilometrovou vzdálenost od domova a peníze na taxíka pro případ, že by jí tentokrát nikdo ze soucitu nenabídl nocleh. Jinak prázdno.

Večer začal jako obvykle po barech se stálou známou společností. Když si chtěla pokecat, musela přeslechnout povrchnost v jejich hlase. Byla přece jedna z nich, " vyvolená ". Někdy v půlce hry nekvalitního kulečníku si vzpomněla, že na ní kdesi někdo čeká. Bylo na čase změnit podnik. Nechtělo se jí přemýšlet o kvalitě vlastního života, hospod a kouře, zastrčenejch citech, který jsou stejně tak zbytečný... Ale neburánila se...

     Jen vešla a pozdravila opět početné osazenstvo známých.

" Dnes jen čaj, dík." Barman se nevěřícně usmál, ale za chvíli už před ní stál kouřící hrnek.

" Tak co, kde seš tak dlouho?" zeptal se společník dnešního večera a začal tak dvouhodinovej rozhovor o ničem. Chvíli měla snad pocit, že je vše v pořádku, příslib střechy nad hlavou a teplý postele pro dnešní noc jí částečně uklidnil. Přemluvila ho ještě na jedno pivko, co kdyby náhodou přišel ten, co jí aspoň trochu zajímá...

Kolem půlnoci očekávání vzdala a snažila se nepřemýšlet... Kde ten člověk asi je, co dělá, s kým to dělá... Ne s příliš lehkým pocitem se odhodlala odejít s pánem po svý pravý ruce. Venku byla strašná zima, nenabídl kabát, nestaral se... Teplá koupel a první pořádný jídlo za celej den její mínění o něm vylepšilo, ale co dál?

    Přišel z koupelny jen ve spodkách a triku. ležela v posteli, snažila se na něj nedívat. Byla by utekla, radši se zamyslela...

Ale to už slyšela jeho vzrušenej dech, cítila vlhkej jazyk někde na krku. Chtěla sex, chtěla..?! Už dlouho nedostala, co chce, tentokrát.....ano.

Zvláštními pohyby - jak už to bývá - se jí snažil uspokojit. Byla na zádech, pak on, pak na kolenou. Trvalo to už trochu moc dlouho, mozek bohužel začal pracovat. Reklama z hlasité televize se jí nesmazatelně vryla do paměti, hrozila se těch budoucích asociací.

Zavřela oči a nechala sebou zmítat.

V duchu viděla silný mužský ruce, jak jí něžně hladí po zádech, cítila něžné polibky bez žádostivosti, slyšela pevný a milý hlas...

Po chvíli snění si uvědomila, že skutečnost je jiná... On je někdo jiný, že právě v tuhle chvíli cítí silenej příraz, slyší divný hekání. Začala mít nějak vlhko pod řasama a najednou se jí po tvářích lehkomyslně koulely slzy, jedna za druhou. Šedej strop se v pravidelnym rytmu pohyboval a ona se snažila nedat nic znát, nestaral se. Brzy se z něj prudce odsunula a donutila ho procitnout z falešnýho snu. Překvapeně otevřel oči.

" Co je?"

" Nechci," zašeptala. Ocenila, že moc dlouho nenalíhal.

" Ty gumy sou stejně na hovno," řekl a odešel na záchod.

   Když se po pár minutách vrátil, měla už pod hlavou na polštáři slanej mokrej flek. Nestaral se. Lehl si za ní a ona s odporem ucítila znovu ruce na zadku a prsou. Chvíli nepovšimnutě přemejšlela, jestli je tak staromódní, nebo blbá, že si nechala přerušit takovýhle číslo. Ruce se posunuly níž, prudce vstala a hledala oblečení.

" Jen si dám cígo u vokna." Třásla se zimou, nikotinem a slzama. Snažila se vyhnat z hlavy toho pána, kterej jí tolik kdysi učaroval, neni přece malá.

     Dala si ještě cigáro, aby se nemusela tak rychle vrátit zpět.

" Prosim tě, co se děje?"

" Nic, to neřeš, to je muj problém."

Zhluboka vydechl a otočil se zády. Naštěstí usnula brzy, neměla sílu to znova probírat. A on celou noc přemýšlel, co udělal spatne.

Ráno se zeptal: " Chceš se se mnou znovu milovat?"