Jeden den ve vladařově životě

JEDEN DEN VE VLADAŘOVĚ ŽIVOTĚ

Povím vám příběh, který se stal, anebo možná nestal. Hlavní postavou je pro některé nafoukaný imperátor, pro některé hrdina. Další jsou na řadě k vyjmenování smyšlená postava a moudrý šejk z okolí Jathribu. Takhle to teda bylo a takhle to teda začíná.

Jako každé ráno si Gaius Iulius Caesar kráčel po Via Appia k zahradám na konci města, aby si odpočinul. A nejenom odpočinul. Zahrady dal sám vybudovat a těšil se pohledem na svěží stromky a bílý altánek mezi rostlinami. Počasí bylo příjemné, slunce jemně svítilo a vzduch voněl. Protahoval se. I když měl pořád ještě dobrou formu, v 56 letech se už někdy necítil moc dobře. Šedá cesta se městem pěkně vinula a na Via Appia byl klid.

Mezitím na druhém konci Říma branou projel kočár a kočí si nervózně popotahoval klobouk na zpocené plešatějící hlavě, kdy už se tam jako dostanou. Dobrý pozorovatel by za malými dveřmi, okénkem a prachem z cesty vysledoval mladého pána. Jenom málo lidí ví, že je to urozený Montek. Za nějakou chvíli se setkal v zahradách s Iuliem Caesarem. Císař a vládce těchto krajin stál u altánku a s milým radostným úsměvem a rozpřaženýma rukama vítal cizince. "Romeo, jsem moc rád za tvůj příchod. I Calpurnia, moje žena, tě později ráda uvidí." Montek si teprve teď všiml dalšího muže vedle Gaia Iulia, který zkřížil ruce na prsou a lehce se poklonil. Tunika mu překvapivě moc nekontrastovala s jeho umně vyrobeným turbanem. "Caesare, příteli, vyzývám tě tedy k opatrnosti," trochu s mráčkem v obličeji upozorňoval. Caesar přeskočil pohledem z jednoho na druhého. "Romeo Monteku, tohle je šejk Spír z daleké Arábie. Je mu domovem už 25 let, jak není poznat z jeho osmahlé tváře," představil mladíka s tmavým porostem na bradě. "Přišel jsem k vám za kupeckým uměním," poklonil se zase Arab. Romeo: "Chtěl jsem být také kupcem - nebo ovocem do Jogobely, ale naši mi to zakázali." Přišel sloužící. Odvedl šejka s sebou a rýpnul si, když mizeli ve křoví. "Vím, jak vás oslovují vaši známí. Basama s fusama." "To se neříká!" "Dobře."

Romeo s vladařem zůstali sami. Drželi se za ruce a ticho bylo výmluvné. Oba byli rádi, že se zase vidí. Podobnost mezi jménem Gaius a slovem gay je čistě záměrná.

Opusťte římskou periférii a pojďte se podívat do středu města. V jednom z hezkých, drahých, zdobených domů tam zaraženě sedí na posteli Iunius Brutus, hledí do země a vzpomíná na Londýn. Na Romea. Na Londýn s Romeem Montekem. Předtím nechápal, proč se s ním jeho milý (R.M.) rozešel, ale teď už to věděl. Zahýbal mu! Iunius Brutus vstal a šel pro svých 22 přátel.

Arabský kupec a šejk Spír se vydal pryč. Obcházel řídké lesíky a po vrchovité krajině střídal krok za krokem po žloutnoucí trávě. Na cestu do Jathribu mu po modrém nebi mávaly vlaštovky, on se hluboce nadechl, aby noha nohu minula a nechal za sebou další kus téhle země.

Ať chcete nebo nechcete, teď se se mnou vrátíte do zahrad. Scénárista by napsal: záběr na oba muže. Drží se za ruce. "Romeo!" "Iulie." V tógách stáli uprostřed tiché zeleně. Mezi řádky tady někde máte cítit tu pohodu a svěží vzduch. Je 15. března mínus 44. Od rána se děly divné věci, stáda koní zasvěcená Gaiem Iuliem bohu řeky Rubikonu se odmítala pást a střízlíka s vavřínovou větvičkou v zobáku rozsápali draví ptáci rovnou v Pompeiově divadle. V tom se mělo konat zasedání senátu, jak přišel oznámit otrok. O pár chvil později panovník ve svém domě letmo políbil manželku a dostavil se k politikům.

Lucius Tillius Cimber dlouho zmateně mluvil. Známí obklopili Caesara a předem zmíněný řečník mu strhl tógu z ramen. Jindy veleopatrný dobyvatel Galie neměl ochranný pancíř, každý z 23 útočníků zasadil jednu ránu. Podle pramenů nemluvil, zakryl si tvář tógou a nebránil se, podle jiných jen řecky vydechl směrem k Brutovi: "I ty, můj synu?" V místnosti byla tma jako v hrobě.

Šejk Spír přešel velký travnatý vrchol kopce a zamračeně se díval na krvavý západ slunce.