Oddanost milence

aneb jak stará se bohém o své královny..

Líbal jí na ústa,
laskal jí na břiše,
konečky prstů tančil hluboko v ní,
tanec něžnosti,
mezi kapkami rozkoše.

Vzdychala dlouze,
pod náporem jeho něhy,
Nejsladší symfonie jejich výkřiků,
zněla místností i u sousedů,
Vzpínala se proti polibkům,
drsným jak vítr na vrcholcích hor,
když laskal jí ňadra,
i slastným,
kdyz hrál si s jejímy lalůčky,
jazykem bortil jí šíji,
laskal krk i sušil doly,
rozkoší zalité..

Když ptala se proč,
slyšela jen..Miluji Tě!

Zdolával polibky vrcholky hor,
i propasti nejhlubší,
pralesem rudým k prameni extáze,
než nalezl ten oltář s bubnem,
ty dveře do říše její rozkoše,
i dal po dlouhe cestě jazyku,
povel k rozeznění..

Po nekonečné cestě žíznivý,
pramen z nitra ochutnal,
však čim víc buben zněl,
tim větší byla stopa,
z potůčku co nevidět dravá řeka,
zpomalil..jen kapat ho ponechal,
bylo tak brzy přehradu otevřít..

Vteřina minutou,
hodina věčností,
toužila..křičela,
že se utopí,
nedbal volání,
ona dal v tom dešti něhy,
ktery jí plnil,
toužila křičela,
že to skončí se bála,
bezvladná opitá,
potem zalitá,
ve fantasii pohlcená..

Konečně po věčnosti,
nekonečné,
rytmus jejim vzdechum,
prizpusobil,
přehradu otevřel,
ona v ráji,
kam jen něha dveřmi,
ocitla se..

Slastné probuzení,
polibky ho zahrnula,
on novou výpravu,
pro ní započal..

---