Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Naděje v klubíčku

10. 10. 2000

1922

Autor

Barka

Jednou jsme byli s mojí sestřičkou na koncertu vážné hudby - bylo mi smutno....vlastně mi jí bylo v tu chvíli líto. (Nechtěla bych mít problémy, co v tu dobu měla......to vážně ne :-).

Myšlenka, která se vloudí do mysli jako noty svázané hudbou, svázané melodií, je myšlenka prázdna, zamyšlení, smutku. Zkus zavřít oči a nechat vplynout do duše coby zpovědníka sebe, svého já. V tuhle chvíli je cítit nejvíc, jak naděje proplouvá mezi prsty. Je dlouhá tahle nitka, delší než je možné, ale... Co když propadne jednou pro vždy? Co když už je pryč? Je to šance, šance života. A naděje? Ta neumírá. Když stačíme chytit sotva znatelný konec nitky a vtáhnout ji zpět do klubka, uleví se. Ale když spadne na zem, jen těžko se zvedá. Chceš ji a pláčeš? Neplač, to nepomáhá. Vždyť přece slzí skropená věc je mokrá a mokré věci je ještě těžší zvednout. Raděj si ten konec chytni dřív než spadne!!!

Prokletí

28. 11. 2000

Dát tip

*N-v-k: hezký, myslím, že vážná hudba je neuvěřitelný zdroj energie a inspirace ... naděje prý umírá jako poslední, ale umírá ... poselní řádek mi přijde dost hrubý k ostatnímu textu, líbí se mi ale propadadání naděje-nitky mezi prsty... m.