Podzimní mládenecká romance

Dost psaní do šuplete, už zase blázním.

Zkouším psát báseň.
O Tobě, o mě, o Tvé kráse, ...

Nejde to.

Na vernisáži věčné touhy postávají vzácné verše.
Jen napsat.
Pero však škrtá za každým slovem -
ostrůvky divoké nejistoty
ve snaze odolat a vzdát se.

A tak tu sedím,
Pod nohama závěj z papíru,
V díře propáleného koberce
Hledám vnitřní klid.
Soudnost je v trapu.
S noblesou Šeherezády zjevila ses v zaběhlé rutině mládeneckých snů.

A já se tak trochu bojím.

---