Mosty

Je zvláštní že někdy se lidi nepotkají,

rozejdou se,

jen proto,

že by se něco mohlo stát.

Je zvláštní když ženy slzy polykají,

smějí se svým tajným snům,

pod mosty pomalu kladou nálože,

aby pak bez oka mrknutí

s rozkoší a v slzách

zmeškaly poslední autobus.

Běhá mně po zádech mráz,

když nevidím do duší žen.

Straší mně špatný sny,

když těla žen nedobyta,

uléhají sama,  

na tvrdá lůžka z prachového peří

a mně ,

mně naivnímu slepci,

hořící doutnáky z pod mostů,

tak bezelstně do rukou vkládají.