Každý se ti jednou přejí

Ó každý se ti jednou přejí,

bude stejný jak všichni předešlí,

bude tak nudný a obyčejný,

bude stejný

jako stejná budeš jednou ty!

Tak přeskakuješ dál,

z duše na duši,

nevidíš, neslyšíš,

že co hledáš,

to jsi ty!

Není to ve mně

ani v bastardech,

co čekají na jediný usměv

na tvých rtech,

co čekají na šibalský lesk

tvých očí,

a možná se tam odráží,

i ten ďábelský kočí

z plzeňského nádraží.

Předměstí Plzeň jih,

můj lék je rum

můj lék je líh

a má potrava

můj smutek

kéž tvá potrava

můj smutek

má milá kéž by

i moje zoufalství

proniklo do tvé nové cely,

kéž moje slzy,

byly by to,

co nás jednou znovu zcelí.