Bezdomovec

Jak pytlem prašten z nenadání

potácíš se s nastavenou dlaní

a čekáš, zda almužna dnes jak včera,

dá ti sílu přežít do večera.

Probouzíš se do zimy,

šat zneuctěný od hlíny,

s žaludkem co vříská hlady,

s úsměvem co dalek je

od celistvé řady.

Svaž rozžvýkané tkaničky,

vlasy sepni kolíčky,

až pro kus žvance budeš chvátat....v apatii

a soucitu jas protne tvou lásku...Me Lancholii.

...S chlupatýma v zádech žiješ,

když je za co, bol zapiješ,

ať večer ti u větrací šachty,

přehluší stesk hukot plápolající plachty

co starostlivě chrání tě

před kapkami deště,

neotáčej se a bojuj hrdě,

máš-li za co ještě!